Zmiňujete Jáchymov, to byla skoro horská, ale krásná trasa a bylo to místy, kde se psaly nepříliš pěkné dějiny naší země. Nějaký čas jsem v těch končinách bydlel a slyšel hodně příběhů o tamních dolech i lidech, co v nich pracovali - ať už dobrovolně nebo nuceně. Bohužel si to člověk nikam nenapsal, dneska by to bylo zajímavý čtení a určitě by to mělo větší hodnotu, než vandrovní knížka :-).

Jo,lákala by mě Svatojakubská pouť Španělskem,se vším všudy-odřenýma nohama,společnými ubytovnami pro poutníky,záblesky dávných dob a posledních sil,za kterými se zdá,že už nic nebude.Ale na to si už netroufnu.Škoda.

Je to nádherný autentický "záznamník",vtipný,hodnotný,prostě úžasný.My jsme sice s mužem žádné dálkové ani blízké pochody neabsolvovali,ale tím více si vážím výkonů těch,co v nich našli zalíbení.

V mládí jsme taky chodili na pochody, padesátku jsem šla jen jednou a nohy mne při vzpomínce bolí ještě dnes. Moc krásná vzpomínka.

Krásný. Ale mě tedy nejvíc zaujal Jáchymovský tolar, rok 1973. Ten můj, vedle kterého kráčím, chodím, pochoduju, vyšlapuju, běhám, loudám se a tak - zkrátka podle situace, narukoval do Jáchymova tuším že 1968

Děkuji za komenty, paní Zoja vzpomíná Prčice, to byla skutečně mosntrakce, na cestách před sebou člověk viděl šňůry pochodníků, z toho 70 % lidí, co víc než 20 km vyšlápli jedinkrát za rok a právě do Prčic... a pak týden dva bědovali :DD. Bylo to nicmémě fajn období a hlavně proto, že nám bylo o pár pátků míň :-)-

Moc pěkný "vandrbuch" - jen jsem dočetla, už mě bolely nohy :-)). Taky jsem se něco nachodila, ale na dálkoplazku jsem nikdy nohy neměla, tak max. do 30 km. U nás má velkou tradici Novoroční běh a pochod kolem Máchova jezera a pak jarní seriály Máchovi v patách. No a samozřejmě cesta na Bezděz a zpět.

bezvadný retropříběh !!!!!!

Pěkné, moc. Taky jsem absolvovala několikrát 50 km Praha-Prčice. Byla to v 70.letech opravdu móda. Ale nikdy se mi nepodařilo vychytat obuv. Nehty mi slézaly až do Vánoc ( šlo se to v květnu). Teď taky raději jezdím na kole. Ale pěší tůry absolvuji s Přírodní školou. Naposledy letos v září za 4 dny 80 km s 10 kg batohem.

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Pěkné, vtipné, to máte opravdovou vzácnost :-)

Dálkový pochod jsem nikdy neabsolvovala a už to v tomto věku /70/ nedoženu. Chodím na turistické pochody se seniory, ale víc jak těch 10 - 15 km již nezvládnu. No ale ten deník bych přece začít psát mohla:)))

To je nádhera, když má někdo takovýhle deník s fotodokumentací, věcně i vtipně okomentovanou, škoda, že já jsem si psávala jen hloupoučký deník "milostný". Moc se mi ten Váš příspěvek líbí, opravdu!

Pravda je, že když jsem se v roce 1980 přistěhoval do Plzně, kde jsem sice měl příbuzné, ale jejich návštěvy byly spíš sporadické, tak jsem díky těmhle pochodům za 3 roky znal okolí Plzně lépe, než někteří rodilí plzeňáci (í).

Děkuji za komentáře, s tou pečlivostí to není až tak divoký. Zapisovat si kilometry jsem se naučil někdy ve 14ti letech, kdy jsem závodil na kole a vedli jsme si tréninkový deník. Ten se musel ukázat trenérovi, že jsme se neflinkali. Posledních 5 let, co zase jezdím na kole, si znovu píšu kilometry a místa, kde jsem byl - naše paměť už poněkud slábne :-). Pěší chůzi už taky moc nefandím, na kole toho člověk vidí víc, i když některý místa jen projede a nevšimne si něčeho zajímavýho, zatímco pěšky by tomu věnoval víc pozornosti. No, nemůžeme mít všechno...

Moc mě potěšily trasy pochodů.Mohu si to představit,tato oblast je mi blízká.Taky už ujdu jen 15 km bez úhony.Vyhovovalo mi 30.Padesátka byla jen jedna po Šumavě a nedobrovolná.Praha -Tábor dobrovolně v noci ve dvaceti ,asi kvůli klukovi....Ať žijí dálkoplazi !!!

Závidím vám vaši pečlivost.Každý rok si koupím denníček na zaznamenávání tras a výletů,ale tak krásně ho vedený nemám. Taky jsem nešla 50.to bych nezvládla.Nejvíc 35km,teď v důchodu mě nejvíc vyhovují trasy do 15km.

Tak to je krásné! Padesátku jsem nikdy nešla, ale Zlatohorskou pětadvacítku a nově Zlatohorský treking několikrát s kamarádkou z Děčína. Býval to zlatý hřeb našich týdenních podzimních putování po Jesenicku.