Závod veteránek, většinou běží se do kopce a naplno, kilometrová sjezdovka, na jejímž vrcholu stojí rozhodčí se stopkami. Běžíme všechny, svobodná, vdaná, rozvedená i podváděná, vdova… každá se svým osudem, s bolestí srdce anebo kolen, však v tuto chvíli na sluncem ozářené sjezdovce jsme šťastny… A nahoře měří náš čas.
Dano, já jsem jela na čas na běžkách dvakrát. Poprvé na závodech v Rýžovišti, kde jsem narazila do stromu , následoval lehký otřes mozku. Podruhé na závodech ve Vysokém nad Jizerou a tam jsem se ztratila. Přivezl mne do cíle pošťácký autobus z Jablonečku... Takže, já bych se zúčastnila, ale dělala bych Jítě zapisovatele...
No, na čas by se mi také běžet nechtělo, nejsem závodivý typ. Ale pěkná běžková tůra, to mám ráda. Taky se kochám a zastavuji na focení. Manžel už si zvykl a někdy si přidá rozšiřující kolečko. Zítra vyrážíme na Modravu.
Asi bych se přidala s běžkami. U nás je sníh málokdy. Ale když je, tak vyrážím přes golfová hřiště až do Libice. Sama, aspoň nikoho nezdržuju a nepřekážím.
Já bych taky vyrazila,ale ne na čas.Musí to být procházka,na které se kochám krajinou,sněhem,sama sebou,jak mi to jde,nesmí být moc dlouhá a s náročnými terény.Tak nevím,jestli se mi ještě poštěstí!?