Cestička klikatě po louce vede vidím tam dívčinu vidím tam sebe
Kráčíš mi vstříc v ruce květinu jednu bílou kopretinu a já rozechvěním blednu Srdce ti letí vstříc láska ohnivá nohy jak z rosolu láska mámivá kolik přívlastků má láska tolik slůvek šeptáš Jiskřičky vůkol nás srdce mé na dlani chci ti dát srdce tvé ve svých dlaních hřát
A šel čas ...
Cestička zarostla dávno již tomu děti jak ptáčata vylétly z domu ...
Láska už nehoří plamenem není již mámivá avšak i po letech stále hřeje když dobrou noc mi večer přeje když dobrým ránem den otvírá
Hezká vzpomínka,jak šel čas.Ale jednou to přišlo,že si děti založily své rodiny a odešly.Ale dokud jsme dva na radost,na lásku i na bolest,tak to s námi není zlé.Zlé je osamocení.