Tolik krásných slov, až hlava se mi točí, tolik krásných slov však ke mně nevykročí, znějí do spaní a zmizí jako střela, zbývá čekání, když noc se uzavřela.
Tolik něžných vět se marně mluvit snaží, tolik něžných vět mou mysl neoblaží, na rtech střežené a život pouze krátký, smršť se přežene a nevrátí se zpátky.
Tolik tichých chvil a ústa se jen chvějí, tolik tichých chvil jde slepě za nadějí, tlesknu do mraků a slyším svoje Díky, v zemi zázraků, i tam jsou otazníky.
Je to krása, když někdo jako ty umí tak dobře zacházet s krásnými slovy. Já jenom pořád žasnu jak jsi nevyčerpatelná Zuzanko kde pořád ta krásná slova bereš. Zase budu číst dál a tiše žasnout.
Je to krása, když někdo jako ty umí tak dobře zacházet s krásnými slovy. Já jenom pořád žasnu jak jsi nevyčerpatelná Zuzanko kde pořád ta krásná slova bereš. Zase budu číst dál a tiše žasnout.
Krásné. Ale také hodně do smutna. Potřebuješ asi už zase trochu sluníčka a něco jako prosluněné koupání na písečáku a nějakou romantickou noční bouřku a tak.
Anna Sýkorová
