Díval se na ni upřeně, svýma pomněnkovýma očima,

ona celá zardělá svoje oči klopila a cítila jen májový vánek ve vlasech a vlastní dech.

Dědoušek dřevěnou holí kreslí něco do písku, babička čte si ze svého notýsku, cosi o lásce,

která v každém věku kvete, a jí se to stalo v máji, div se, světe.

Teď sedí na lavičce a v hlavě se jí to plete.

Dědoušek s pomněnkovýma očima se osmělí, sedne si k babičce a povídá:

Vy jste tak krásná, jak první jarní květina, tak vzácný květ, smím si přivonět?

Pohladí babičku po tváři, ta celá štěstím zazáří.

Jim vydrží ta láska jistě do září, a ještě mnohem více, jestli dovolí jim stáří,

pokročilý věk, už jim je přes osmdesát let.