Má stará matka modlí se a věří,

že její syn se domů zpátky vrátí.

Má stará maminka chůzí droboučkou měří

měsíce a dny nás dělící.

A na lavici sedá, když se šeří,

za oknem mě potichu vyhlíží,

chudinka sní, že jedu k ní, že domů běžím,

že u ní zůstanu navždycky.

Já se však domů nikdy vrátit nesmím,

mám ženu svou, mám děti, zaměstnání;

jen jednou do roka přijedu zdaleka za ní

na kratičké, letmé setkání.

I kdybych jednou po dětství snad toužil

a do vzpomínek sebevíc se hroužil,

už nikdy navždy zpátky domů nesmím,

protože tu nový domov mám,

protože tu jiný domov mám.