Můj zážitek z Loučné

V pátek 3.6 jsem vyrazila před půl šestou k autobusu směr Česká Třebová a dál vlakem Zábřeh, Šumperk, Loučná nad Desnou. Do penzionu OAZA jsem dorazila už ve čtvrt na devět, ale pan vedoucí Kalaba se mě ujal, přichystal snídani a uložil kufr.

Já vyrazila na obhlídku Loučné. Procházela jsem kolem říčky nádhernou krajinou a pak se dala směrem do zámecké zahrady. I tady bylo na co koukat. Rododendrony již odkvétaly, ale jiné keře byly v plném rozkvětu. Prohlédla jsem si je, udělala pár fotek a byl čas se vrátit do penzionu, protože se začali sjíždět další účastníci akce.

Majka Saitlová a Hanka Práglová se ujaly organizování celého průběhu víkendového pobytu. Vybraly nutné peníze na vstupné, doplatek za ubytování a rozdělily nás do jednotlivých pokojů. My se nemuseli o nic starat, jen si užívat hezké zážitky. Po obědě, který byl na OAZE, jsme vyrazili společně na prohlídku Loučné. Prohlídka se zakončila v příjemné hospůdce u dobrého pivečka. Byl čas k návratu na večeří. Po večeři nás čekalo příjemné překvapení v podobě programu lidového umělce, který povyprávěl o nelehkém údělu dřívějších horníků a drvařů. Zazpíval jejich písně, a kdo měl chuť a nestyděl se, měl možnost se naučit i jeden tanec.

V sobotu po snídani jsme vyrazili společně směr nádraží a dál do Velkých Losin, kde byla naplánovaná prohlídka zámku a následně papírny. Přišli jsme dříve a měli čas si prohlédnout zámeckou zahradu. Tady byly rododendrony a azalky v plném květu, a tak foťáky nezahálely. Při vstupu do zámecké dvorany mě upoutaly sochy lidí ve velikosti trpaslíků, uprostřed se připravoval svatební obřad, a tak jsme se stali nezvanými hosty na obřadu.

Prohlídka zámku byla velice zajímavá. Po ní jsme pokračovali v prohlídce zámecké zahrady, která volně navazovala na lázeńský park, až jsme došli do příjemné restaurace na oběd. Po obědě byla zajímavá prohlídka továrny na výrobu ručního papíru. Postup výroby se snad nezměnil od 16. století. Prohlédli jsme si kádě, lisy a dálší stroje na výrobu papíru. Tady jsme se dozvěděli, že se papír v minulosti vyráběl převážně z hadrů nebo lnu, to a další nás zaujalo, jen průvodce mluvil velmi rychle, a tak bylo špatně rozumět.

Po prohlídce jsme se rozešli a každý šel tak, jak mu to vyhovovalo. Sešli jsme se, aniž bychom se domluvili, v cukrárně, kde si někteří z nás pochutnali na zákuscích, zmrzlině či kávě. A vyrazili zpět na vlak, abychom dojeli včas k večeři. Po večeři následoval program. Písničkář pan Pinkas nám zahrál na kytaru a zazpíval své vlastní písničky. Myslím, že mohu mluvit za všechny zúčastněné, když řeknu, že byly moc hezké. Večer zakončila Jíťa, když přinesla harmoniku a všichni si zazpívali. A hurá do postele nabrat síly na neděli.

V neděli hned po snídani jsme někteří jeli do Koutů nad Desnou vlakem, jiní jeli autem a v Koutech jsme se pomalu rozloučili, většina jich odjížděla domů, menšina z nás se vypravila do elektrárny Dlouhé Stráně. I zde to bylo velmi poučné. Z vyprávění vím, že se v elektrárně používají Francisovy turbíny, protože mají větší výkon než Kaplanovy, a tak se na Dlouhé Stráně hodí víc. Od elektrárny se jelo dál na dolní a horní nádrž. Byl to úchvatný pohled. Do OAZY se nás vrátlo devět a dvě odjely ještě večer.

Jako sedm statečných se zbytek sešel ráno u snídaně. Po snídani se vyrazilo směr Dobruška, kde jsme poobědvali a vydali se dál do Polánky navštívit další íčkařku Martu Noskovou, tady jsme byly bohatě pohoštěni a já jela autobusem do Dobrušky a ostatní po vlastní ose k domovu.

Velký dík patří dvěma ženám, Hance Praglové a Majce Seitlové, těm vděčíme za toto setkání, které mělo bezchybnou organizaci, takže všichni odjeli k domovům plni nevšedních zážitků.

Můj zážitek z Loučné

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více