Paní Evo, nedá mi to a musím napsat ještě tento dodatek. Paní Čáslavská byla bezesporu vynikají sportovkyně, o tom není žádných pochyb. Zmínka o jejím synovi mi však nedělá dobře. Četla jste knihu "Prostě, zabil jsem svého otce", kterou napsala sestra pana Odložila ? A četla jste o tom, jak syn paní Čáslavské dostal milost a neodseděl si za tu vraždu ani jeden den ? A četla jste o tom, jak střední školu sice neudělal, ale šel hned na vysokou studovat práva...? Doporučuji k přečtení...

Milá Evo, děkuji Vám za slova útěchy. Věřte mi, že i já se snažím radovat z každé maličkosti. Hodně čtu a snažím se i psát.. A koupili jsme si chatu v lese a podle možností jsme tam s manželem trávili maximum času. Říkala jsem si, že když se nedostanu nikam mezi lidi, budu se aspoň přírodou kochat.. Vypadá to však, že ani tato radost mi nemá být dopřána... Objevil se tam nový soused a znemožňuje nám průjezd kolem své chaty. Pomalu se vyrovnávám s myšlenkou, že tam jezdit nebudeme. Ano, zatím bych mohla být v klidu, protože mám manžela, byť o 12 let staršího, ale zdravého, schopného a hlavně ochotného mi se vším pomáhat . S pomocí dětí ovšem nevím, jestli mohu počítat.. Jak jsem již psala, možná by mi zajistili nějaký lepší domov důchodců, ale mají své rodiny a svou práci. Je to jiná generace a jak to kolem sebe vidím, neznám nikoho, kdo by se obětoval kvůli rodičům.. a protože obavy ze všeho a ze všech jsem měla vždycky, doléhají na mě občas i teď. Nevím, proč jsem taková.....

Danuše, ani já neprocházím skvělým obdobím, přišla jsem tragicky o všechny z rodiny, už nikoho nemám, jen fenku Meginku a kamaráda Lukyho. A také "chůvičku" mé Meginky Vlastičku. Zrovna včera mi řekla větu, buďte na sebe hodná, já také někdy jsem. A o tom to je. Hledat i v době trápení střípky štěstí. Dopřát si kytičku pro radost, poslouchat hudbu, co máte ráda, přečíst si knihu. Dnes jsem četla články o Věře Čáslavské, kde tuším její syn řekl, že byla za všechno její dobro potrestána, kdeže tedy je ten Bůh... Ona po zlatém dešti úspěchů pak prožívala dost těžký život, přesto se nevzdávala. Tito lidé, kteří se nevzdávají jsou myslím ti nejlepší. Jen se mi nezdá, že Vaše děti nemají na Vás čas. Co já bych za to dala, kdybych se mohla o maminku starat, než mi odešla jsem si už zjišťovala, jak bych se o ni nejlépe postarala, nechala bych bývala i práce a byla bych tu jen pro ni. Nebylo mi to ale dopřáno a maminka mi odešla navždy... A i kdyby jste zůstala jednou bez manžela, třeba by Vám pomohla pečovatelka u Vás doma, i to je řešení. Prášky žádné neberte, to je myslím cesta do "pekel", maximálně zkuste Tryptofan od firmy Brainway, to by Vám mohlo pomoci a neublížit, ale ani to bych nebrala každý den, jen když je člověku hodně ouzko... Přeji Vám hodně sil a střípky radosti a štěstí.

Danuško, jsme každý jak jsme. Všichni jsme nedokonalí. Ale máme rozum. Máme možnost přemýšlet. Co se stalo, stalo se pro naše poučení. Abychom se mohli stát dokonalejšími. Tak hlavu vzhůru. Přijmi se. Přijmi všechna poučení. Všem lidem nevěř. Nejsou všichni dobří. Jsou i zlí. Jsou i nepřející. Neodsuzuj je, ale dej si na ně pozor. Odpouštěj, ale nepřátel se s nimi. Prášky neber. Nebudeš přece ze sebe dělat blbce...

Ja jsem presvedcen, ze kdyz ma nekdo problemy, obavy a nebo se mu práve nedari, jsou pratelé ti, kterým se muze sverit. Myslim ze na i60.cz se vzdy nejací najdou.

Paní Vaculíková, moc děkuji za Vaše slova.

Že si za všechno může sama, napsala paní Danuše a ne já, ale jak myslíte ., já už se zdržuji všeho.

Pani Šimková, víte že by mě docela zajímalo, jaké to články by se měly na tomto webu objevovat? Jsem tady relativně krátkou dobu, ale nikde jsem neviděla, že by nějaké téma bylo zapovězeno. Je ale pravda, že když jsem nakoukla na autorčin profil, měla jsem pocit, že tam píše ještě někdo jiný pod stejným jménem. Přesto paní Danuši nezavrhuji, člověk nikdy neví, co na něj v životě ještě čeká.

Já souhlasím s paní Vaculíkovou,zrovna jsem něco podobného chtěla napsat a vy jste to napsala za mě.Né všichni senioři jsou akční a právě ty co potřebují naši pomoc bychom měli alespoň virtuálně podpořit.Takže se paní Danuše nebojte a klidně se vypovídejte.Je pravdou,že svěřená starost je poloviční starost.Komu to vadí,ať to nečte.Nakonec bych napsala:prášky né pokud to nebude nutné,to se raděj vypovídejte nějaké kamarádce.U mě to funguje.

Paní Šimková, nevím o tom, že by bylo někde stanoveno, co se zde má nebo nemá psát. Na nikoho nic neházím a NIKOHO nenutím, aby mé články četl. Je mi jasné, že Vy, taková úspěšná, zdravá a seběvědomá učitelka nemůžete pro mě mít pochopení. Přeji Vám hodně, hodně a hodně zdraví ...

Pani Libuško nic ve zlém, ale přečtěte si ještě jednou ten článek a pak i ty články minulé. Je pravda, že jsem to neměla číst.

Paní Hanko, proč tak zle? Vždyť pokud vám tento tak článek vadí, stačí ho nečíst. Každý řešíme své problémy jinak a většinou hodně pomůže, když je sdělíme někomu druhému. Nic ve zlém, jen mne vaše reakce udivila

Tak si myslím, že má každý z nás nějaký problém, ale nevím proč je na nás házíte. Tady by se měly objevovat úplně jiné články. Jediná pravdivá věta je asi uprostřed článku, kde Vám přátelé říkají, že si za to můžete sama a si to bude pravda.

Starosti o sebe si nepřipouštím. Moji mladí také pracují od rána do večera a mockrát od večera do rána, v dnešní době nic výjimečného. To ale neznamená, že si na mě neudělají čas. Někdy přece stačí jen brnknout, a říct : " Ahoj mami, jak se máš, nepotřebuješ něco? Půjdeme na oběd, večeři?" Jen se pořád neřešit. Pěkný den.

To je jiná situace. Chápu, že jste smutná a není vám do skoku. Pak takovýto akční web není to pravé ořechové. Také mě v situaci, kdy mi není do smíchu, aktivity ostatních připadají jak z jiné planety. Ale. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Prožít si každou minutu a starosti nechat dětem.Však oni si ten čas na maminku najdou a postarají se..Buďte ráda, že o vás manžel pečuje a mějte se rádi. Udělejte si hezký den. Přeji vám to ze srdce.

Paní Bartušková, dcera je porodní asistentka, pracuje na směny , má děti a manžela, který denně pracuje do večera. Sama často potřebuje pomoc od tchánů. Nevím, jak by se ještě mohla postarat o mě ? Syn také pracuje denně do večera, takže také nevím, jak by se o mě mohl starat ? Možná by mi mohli platit nějaký lepší domov důchodců. Řekněte mi upřímně, Vy byste si na mém místě starosti opravdu nedělala ??

Milá paní, čekala jsem na Vaše zareagováníį. Netušila jsem, že máte dvě děti. Tak Vaše starosti by měly být a priore, jejich.

Vážená paní Šimková, nikoho jsem přece nevybízela, aby mě litoval, jen se občas zamýšlím nad svým životem. A věřte mi, že jsem si nic nevymyslela.. S agresivním manželem jsem se po 30 letech rozvedla a po čtyřech letech samoty jsem se znovu vdala. V článku " V lázních jsem si to užila" jsem byla se svým nynějším manželem. Jezdili jsme po dovolených, chodili jsme tancovat a prožili jsme pár pěkných let. To se ovšem nijak nevylučuje s mým životním údělem, kterým je neustálý strach a stres.. Pak jsme byli v Paříži přepadeni.. Nyní jsem už třetí rok po operaci páteře a přesto, že jsem zkusila všechno možné /Dornovu metodu, McKenziho metodu, Vojtovu metodu, akupunkturu, SM systém, plavání atd., atd./, nepomohlo mi nic. Pohybuji se jen po bytě a o berlích. Můj zdravotní stav se neustále zhoršuje. Nemohu jít mezi lidi, nemohu jít ani do obchodu a už se nedostanu ani k doktorovi. A bez manžela se neobejdu vůbec. Vzhledem k tomu, že je manžel o 12 let starší /letos mu bude 77 let/ a prodělal infarkt, stále častěji mě přepadají myšlenky na to, co by bylo, kdyby tu se mnou nebyl... ? Čeká mě vozík, ústav, LDN nebo co ? Mám syna a dceru, ale ti mají své životy a vůbec nevím, jestli bych po nich mohla žádat, aby se o mě starali.. Nedivte se mi proto, že si ze své nemohoucnosti doslova zoufám... Víte, kdo to nezažil, tak to asi nedokáže pochopit.

Taky jsem si dodatečně na Vašem profilu všimla, že jste své první články, včetně toho, který vzpomíná Hanička, psala ještě dříve, než jsem se sem přihlásila i já. A vůbec jste nepůsobila nějak sklíčeně. Co se tedy stalo?

Paní Brázdová proč píšete takový článek a necháte se litovat. V článku " V lázních jsem si to užila" vyzníváte naopak velmi šťastně a spokojeně i se svým manželem.