V září listí zvolna žloutne, kraj je celý zbarvený.

Jak kdyby vzal malíř plátno, štětec a vymaloval je těmi nejzářivějšími barvami.

Říjen v přírodě a v lese dohlíží na nový rod.

Jelen s laní se hrdě nese, vedle sebe, krok co krok.

Listopad se smutně kloní, k přírodě i ke kraji.

Sychravý čas, ticho v urnovém háji...

Na Dušičky vzpomínají všichni, kde někoho mají

a o týden později Martin přijel na bílém koni,

sněhové vločky se na obloze honí a líbají nás na tváři.

V prosinci se asi lidé mají rádi nejvíce.

Jsou tu svátky štěstí, míru, jsou tu klidné Vánoce.

V přírodě je tolik krásy, že ji musíš míti rád,

ať je leden, květen nebo smutný listopad.

Jen to nechme na přírodě, ta si sama poradí,

že i bez malířových temper přírodu si obarví

těmi nejpřirozenějšími barvami.