Portugalskem na vlastní pěst (10.díl): Šťastný konec velké cesty

Ještě před snídaní vyšla Eva na ulici, aby nasála atmosféru Lisabonu, probouzejícího se do nového pracovního dne. Byl to zvláštní pohled. Nikde nikdo moc nechodil. Ale aut projíždělo hodně. Blizoučko od jejich ubytování se jí zjevilo nečekané překvapení. Se zalíbením si prohlížela ten přízrak před sebou. Vrátila se na pokoj, aby Jarce vyklopila, co venku viděla.

Eva: „Tomu určitě nebudeš věřit, Jarko! Ulice jsou skoro liduprázdné, zato za nádražím kotví obrovská námořní výletní loď. Má 9 pater nad vodou a nevím kolik jich je ještě dole pod hladinou. To musíš vidět. Ta je větší než Váš činžák!“ Jarka: „To je dobré, že by domov přijel za námi? To je fór! Tak teď posnídáme, já Ti upřesním program, jaký jsem pro naše poslední dva dny v Portugalsku naplánovala, chceš? Možná Tě zklamu, ale plavba tou lodí se nám do plánu pro tentokrát nevešla! Avšak podívat se na ni půjdeme, když už jsi ji objevila. Tam začneme a pak budeme střídat chůzi s dopravními prostředky úplně jinými. Především tramvaje, kam to půjde. Metro minimálně, protože nemám ráda, když pod zemí v cizím městě nevidím, co je zajímavého nad hlavou.“ Eva: „Souhlas, mluvíš mi z duše. Říkáš, že náš okruh má mít přes 40 kilometrů? To potěš nás pánbůh, na ten „maraton“ si musíme vzít hlavně dost vody. A vydržíme to?“ Jarka: „Ano, ještěže jsi mi tu vodu připomněla. Ale neboj se nic, na zvládnutí všeho nám zbývají téměř celé dva dny, to bude v pohodě, vždyť se budeme i vozit!“

Tramvaj zastavila před Triumfálním obloukem. Tam z ní vystoupily i naše cestovatelky. Za nimi, i po obou stranách širokého prostranství stály tři dlouhé řady podloubí, ohraničující Obchodní náměstí (Praca do Comércio). V podloubí byly vidět příjemné kavárny, restaurace, obchůdky a také turistické infocentrum. Eva s Jarkou se nacházely na údajně nejkrásnějším náměstí v Lisabonu. Jarka: „Mně tady něco chybí, Evo. Co tomu říkáš ty? Líbí se ti to?“ Eva: „Líbí, ale je mi divné, že po tak obrovském náměstí nechodí téměř žádní lidé. Postrádám tady taky zeleň, květiny, stromy, keře.“ Jarka: „to je přesně ono, jen nevím, proč tomu tak je?“

Dozvěděly se, že celé město bylo značně poškozeno při zemětřesení v roce 1755. Tehdy prý bylo zničeno až 85 % budov. Překrásné paláce se zřítily a jejich zbytky pohltily plameny následných požárů. Dílo zkázy dokonala voda, valící se v neuvěřitelně vysokých vlnách od oceánu, kde ve vzdálenosti asi 20 km od pobřeží řádilo epicentrum toho největšího zemětřesení, které kdy Portugalsko postihlo. Ty hrůzné okamžiky dokumentuje expozice v Muzeu, které bylo zřízeno na kopci nalevo odsud. A ta jezdecká socha uprostřed náměstí znázorňuje krále Josefa I., který byl tehdy u moci. Měl štěstí, že v době zemětřesení byl s celou rodinou mimo Lisabon. Jemu i rodině to zachránilo život. Odhaduje se, že tehdy zahynulo okolo asi 60 000 osob, pravděpodobné je, že o mnoho více.

Úplně jinou, veselou atmosféru vyzařovalo další náměstí, zvané Rossio. Tam jejich oči, stejně jako oči všech dalších turistů, spočinuly na různých architektonických skvostech, kterých je tam bezpočet. Od velké kašny s bronzovými sochami a tryskající vodou, přes střed náměstí, kde od r. 1870 vznešeně dohlíží na dění pod sebou král Pedro IV., jehož socha byla vyzdvižena na vrchol vysokého, vkusně zdobeného bílého sloupu i podstavce. Za ním klasicistní budova Národního divadla Marie II. Naprosto nepřehlédnutelné je fascinující průčelí nádražní budovy Rossio, zbudované v líbivém manuelském slohu. Uvnitř ho Jarka s Evou již znaly dobře, protože odsud před pár dny cestovaly do Sintry (dál na Cabo da Roca, výlet byl popsán zde).

Na tomto náměstí pozornému zraku neunikla ani neobvyklá dlažba. Eva: „Podívej se na nádherně vydlážděné pravidelné vlny, ale ve skutečnosti jdeme po naprosto rovném povrchu.“ Jarka: „To je opravdu parádní. Projdeme se až na konec, tam vybereme nějakou volnou lavičku ve stínu pod stromy a budeme chvíli odpočívat a pozorovat život. Vzpomínáš na podobně zajímavé a krásné dlažby na Madeiře?“ Eva zasněně odpověděla: „Jak bych mohla zapomenout na deštníčky, srpky měsíce, podobné vlny jako tady, ornamenty atd.“ (Komu fotky z Madeiry unikly, najde je zde).

Náměstí Rossio bylo obklopeno kopci. Napravo dohlédly ke hradbám hradu Sao Jorge. Na opačné straně se na kopci rýsovaly ruiny, které převyšovaly ostatní zástavbu. To byla výzva. Obě měly chuť vyjít do kopce nahoru vypátrat, co tam je. Upamatovaly se na ochotné zaměstnankyně Infocentra. Jarka prohodila k Evě: „To musí určitě přece souviset s tím dávným zemětřesením, jak nám ta paní říkala, že tam má být něco jako Muzeum pod širým nebem!“ Eva: „Až dojíme a dopijeme kávu, půjdeme si to prohlédnout. Taky mě to zajímá!“

Pohled na zakonzervované ruiny bývalého velkého Karmelitského kostela, výstražně trčící k nebi, vyvolal smutek a probudil soucit. Také celé okolí vyzařovalo jakousi zvláštní energii. Obě sestry se shodly na tom, že tato část historie starého Lisabonu jim utkví nezapomenutelně v paměti asi navždy. Radostnější pohled se však naskytl, když došly na jednu z mnoha překrásných vyhlídek. Spočítaly si, že každá právě ušetřila celých 5 Eur, protože absolvovaly pohodlnou cestu na ten kopec pěšky. Zezdola totiž vede kolmo vzhůru populární výtah Santa Justa z r. 1902, který je technickým unikátem. Dlouhá řada zájemců o svezení, stojících dole, zřejmě netušila nic o možnosti dostat se na vyhlídkovou lávku, končící ve výšce 45 m i zdarma! Pohled do dáli k široké řece Tejo byl úchvatný. Naše chodkyně opět měly důvod k radosti. Slunečný den vyvolal touhu vydat se dál, právě k této řece.

Teď už jen stručný výčet dalších viděných zajímavostí, které naše cestovatelky opravdu potěšily: hodně plachetnic na Teju - největší řece Pyrenejského poloostrova. Čluny, rybáři, ale i sportovci na nábřeží, dech beroucí pohled na dlouhý Most 25.dubna, (jako bychom se ocitly v San Franciscu). Vedle mostu na protějším břehu obrovská socha Krista na vysokém podstavci (okamžitě vás napadne souvislost s městem Rio de Janeiro). Stromořadí, v sousedství doků restaurace a kavárny. Památník objevitelů z r. 1960 ve tvaru přídě mohutné lodě se zástupem postav, v jejich čele význačný objevitel a mořeplavec Vasco da Gama. Na „střeše“ Památníku další neopakovatelná vyhlídka. Klášter svatého Jeronýma (podepisovala se tam Lisabonská smlouva), i stejnojmenný kostel jsou klenotem manuelské architektury a jsou zapsány na seznamu památek Unesco. Pětiposchoďová věž Belém – původně vojenská pevnost, stavěná v letech 1515 – 1520 ve stejném stylu.

Evě i Jarce se líbil ten manuelský sloh - u nás nevídaný - a cestou zpět si vyměňovaly svoje dojmy. Čím se jim jevil tak zvláštní? Vyznačoval se jak ornamentálními motivy, tak i stylizovanými vzory přírodních prvků, jako jsou šišky, větve, artyčoky, břečťanové a vavřínové listy. Překvapivé byly další zvláštní kamenné ozdoby, znázorňující námořní uzly, lana, kotvy a kotevní řetězy. Často nechyběly ani zkřížené meče, královský erb, kříže, i emblémy Manuela I. - panovníka, podle něhož dostal tento zdobný stavební sloh jméno.

Portugalsko bylo a je prostě úžasné a určitě stojí za návštěvu. Doplňující fotky jsou opět až na konci, dole.
Zůstalo ještě mnoho krásných míst, která jsme nestačily prozkoumat. Například četná letoviska na jihu, na pobřeží Algarve, která lákají nejen k pohodové dovolené i pro seniory, ale rovněž k aktivnímu odpočinku.
Tak, dá-li Bůh, snad ještě někdy v příštích letech se tam vrátíme.
Cestovatelům, kteří nemají odvahu jet sami, navrhuji podívat se na některé zájezdy do Portugalska zde:

____________________________________________________________________________________________
Nyní ještě odpovědi na pár častých dotazů (zejména pro zájemce, kteří mají chuť podniknout podobnou cestu):

Letenky nakoupeny přes portál Letuška, 3 měsíce před odletem, platba ihned kartou. S dopravcem TAP Portugal.
Cena zpáteční letenky Praha – Lisabon – Praha byla za 1 osobu 6 065 Kč (tj. včetně veškerých poplatků i komplexního pojištění pro let i pobyt na celém portugalském území, vč. ostrovů).

Cena zpáteční letenky Lisabon – ostrov Madeira – Lisabon stála pro 1 osobu 3 063 Kč.

Vlakové jízdenky – nákup později, opět přes internet, asi 1 měsíc před cestou, placeno kartou. Příklad zaplacených cen pro seniory v jednom směru: Porto - Lisabon = 15,50 Euro, Lisabon - Fatima 7 Euro, Fatimy- Coimbra 6,50 Euro

Autobusy: ceny přibližně jako u nás, platí se v autobuse. Taxi je tam levnější než u nás.

Ubytování: zarezervováno přes Booking, platba ve všech případech až na místě, buď hotově, nebo platební kartou. Nabídka je od levných až po luxus.
Nám stačily pensiony. Např. dvoulůžkový pokoj se snídaní, cena za 1 osobu/noc od 12 EUR

Informační centra tam fungují v každém městě. Mají k dispozici plánky měst, mapy.
Kromě portugalštiny se nechá k domluvě použít i španělština, angličtina, někde i němčina.

Portugalskem na vlastní pěst (10.díl): Šťastný konec velké cesty

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Kontakt

Více