Potkani se stávají v dnešní době mazlíčky domácností. Jednoho takového, tedy bílého, měla moje vnučka Zuzana, a při tom jsem si právě vzpomněl na příhodu, která se stala strejdovi na Moravě. Ten, o kterém chci vyprávět já, ale žádný mazlíček nebyl. Byl to obyvatel chléva. Když jsme zase jednou o prázdninách byli v Ketkovicích, stala se následující příhoda!

Jednoho dne k večeru šel strejda do chléva podívat se, cože ty krávy tak bučí a to prase pořád tak kvičí! “Jářku, Anči“, povídá mojí mamince, “musím sa tam jít podívat“. Nasadil si jen na holé nohy boty, polobotky, které měl sešlapané jako sandály. Na to jeho přeběhnutí dvorku, jak říkal, mu tyhle boty stačily. “Strejdo“, povídám, “já půjdu s Tebou, jó“? Strejda se na mě podíval a povídá: “No, potřebuji nějakého pomocníka, tak pojď“. Strejda šel první a já jsem poskakoval za ním. Do chléva to bylo jenom přes dvorek, takových 15 nebo 20 metrů. Když jsme došli ke chlévu, zůstal jsem stát před dveřmi, protože jsem se bál prasete. Prase kvičelo, jako by ho na nože brali. Strejda se šel kouknout na prase do chlívku a najednou křičí: “Ty sviňo sviňská, ty budeš žráť s prasetem? Já ti dám“! Popadl vidle, které stály opřeny o stěnu, a hrnul se dvířky do prasečího chlívku. Já pořád nevěděl o co jde, a navíc strejda na mě asi v tom vzteku úplně zapomněl! Nevím, jak k tomu došlo, ale najednou strejda visel u stropu, držel se takového ráhna a řval: “ Pomoc, on mně leze po noze pod nohavicó ! Pomóóóc! " To už k nám běžel otec, který seděl s ostatními v letní kuchyňce. “Co se děje?" ptá se otec strejdy. “Lojzíku, mně leze potkan pod nohavicó“, a jak tak pořád kopal nohama, najednou z jedné nohavice mu vyletělo něco tmavého a šup do kanálu! Strejda ještě chvíli visel na ráhnu, ale když mu otec potvrdil, že už potkan zmizel, tak se pustil na zem. “Proto ty kravy tak řvaly a prase kvičálo. Kde by mňa napadlo, že dělajó takové rámus kvulivá potkanovi“! A pokračoval. “Přestav si tu sviňu“, otáčí se k mému otci,“ on by mňa snad kósl do rozkroku“!

Všichni tři jsme se vrátili do kuchyňky a strejda to vyprávěl tetě a moji mamince, která si z něj dělala legraci. Skončilo to tak, že se za chvíli tomu všichni smáli. Nejvíc se snad smál strejda!