Nevím už, koho to tenkrát napadlo, ale zbláznil se do toho celý barák. Všechny děti chtěly mít bource morušového a "vyrábět" hedvábí. Samozřejmě ani já jsem nemohl zůstat pozadu. Popadla nás mánie, že budeme moci udělat maminkám hedvábné šátky a že bychom na tom mohli také zbohatnout! No, to už byl přece pořádný důvod začít chovat tuto larvu! Tak jsem začal „ výzkum “ výroby hedvábí. Abyste rozuměli. Naproti našemu domu byla zahrada Rolnické školy a tam na rohu u zákopů rostl strom - moruše. Mimochodem plody tohoto stromu  jsou velice dobré a často jsme si pro ně na strom jako děti lezli. Kde jsem sehnal housenky, to už vůbec nevím. Jestli na stromě? No přejdeme tento nedostatek a pokračuji dále. Housenky jsem dal do krabice a řádně je krmil listím ze stromu bource morušového. Jedly jako zjednaný až jsem se bál, že sežerou i samotnou krabici! Po nějakém čase se zakuklily ve schránce, které se říká kokon. Někdo „ přines “, že ten kokon, to je právě to hedvábí a že na tom jednom kokonu je snad 300 a více metrů hedvábí. Už jsme si představovali, jak taháme z krabice hedvábí a dáváme to maminkám, aby si nechaly ušít šaty. No, skutečnost byla zcela jiná!

Vylíhli se nám motýli, kteří naše kokony proděravěli a tím je úplně znehodnotili! Bylo po hedvábí a po našich představách. Dnes na to vzpomínám s úsměvem. Vždyť to bylo přece nádherné, dělat takový „ vědecký program “, a hlavně, že jsme to chtěli dělat proto, abychom udělali radost našim maminkám. Že to dopadlo jinak, než jsme si představovali, to už tak někdy u  "vědeckých" pokusů bývá!