Tuto neděli 3. prosince začíná vůbec nejkratší možný advent, potrvá jen dvaadvacet dnů.

Asi by měl být bílý a čistý, plný pokory a očekávání, ozdobený adventním věncem...

Škoda, že už nejsme dětmi těšícími se na nadílku laskavého světce a v bázni před rarachem netiskneme rodičovskou ruku. Jsme dospělí a víme, že všechno tu je doopravdy. Naštěstí dospělost není nemoc a lidé hloubaví a opravdoví po celý život v sobě nosí plamínky radosti...

Ano, advent patří k nejkrásnějším vzpomínkám mého dětství i když poněkud tajemným. To tajemno bylo spojeno s každodenní cestou na roráty, kam v poválečné době mého dětství vedly kroky většiny obyvatel i dětí. Chodilo se na ně brzy ráno za úplné tmy. A sluníčko v čase zimního slunovratu jakoby nevědělo, má-li nebo nemá vůbec vyjít. Při rorátech se vždy zpívaly překrásné starobylé gregoriánské zpěvy - Ejhle Hospodin přijde a všichni jeho svatí s ním a bude v ten čas světlo veliké...

Dodneška se mi v adventu zdá tento zpěv nejlidovější a nejdojemnější, jaký jsem v životě poznala. Vyšlapané chodníčky, jiskřící mráz, občasné vločky sněhu nebo krutá vánice. Doba předvánoční, doba těšení se na vánoce a hromada školních tašek v předsíni vesnického kostelíčka...

Už minulý pátek mi donesl vlastnoručně vyrobený adventní věneček 14letý vnuk a nezávisle na něm včera zase jeho bratranec - můj 11letý vnuk. Ti je vyráběli přímo ve třídě pod dohledem jejich paní učitelky a všichni měli velikou radost, jak se jim jejich výtvory dobře podařily. Dnes mi přinesl ukázat 9letý vnuk Mikuláše - vyráběli si ho v pracovní činnosti. Nazdobená menší papírová figurka drží dvojité bílé kolečko, spojené obyčejným patentem.  A tímto kolečkem se úplně lehce posouvají předepsané dny od 1. do 24. prosince - je to moc hezky vymyšlené...

Také nám padalo dost mokrého sněhu, tak jsme si s vnukem odpoledne postavili pro radost dva sněhuláčky - chlapec byl nadšený ze svého výtvoru, ale také pořádně promočený - hned se muselo všechno oblečení sušit...

Jenže já jsem teď s myšlením v koncích - kam umístím dva adventní věnečky? Jeden už jsem nabízela sousedce, ale ta ho nemá kam dát. Tak jeden asi v průběhu adventu zanesu na hřbitov, ale budu muset vysvětlit vnukovi, že i dědeček z něj bude "mít" velikou radost...

Přeji Vám všem ze srdce klidný, pohodový a spokojený adventní čas...