Bez spěchu chystám teď vánoční svátky,
přitom ve vzpomínkách dívám se zpátky.
Vzpomínám na to, jak všechno šlo hravě,
v době, kdy žili jsme na Pančavě.
Maminka rázně zabíjí kapra
a já jsem za ruku chytla bratra.
Sbíráme šupiny v prosté víře,
že štěstí přinesou, když dáme je pod talíře.
Sestra jde od naší milé tety,
byla si vyprosit barevné konfety,
pak tabuli vyzdobí k vánočnímu tématu,
když rovná ubrus, tak musí jít pro tátu.
Babička pobíhá z kuchyně do chlívku,
čistí tam vnitřnosti na rybí polívku.
Strejda jako vždy vymýšlí legrácku,
přitom uzobává, co teta má na tácku,
když kouří cigáro v chodbě na zápraží,
tetinka v kuchyni už kapra vysmáží.
Tatínek pečlivě chystá strom v pokoji,
těší se, až večer jablko rozkrojí.
Hvězdu tam každý určitě musí mít
aby byl zdravý a měl v duši klid.
Pod stromkem na housle koledy zahraje,
srdíčko nám všem přitom hned roztaje.
To byly vánoce, voněly tam fíky,
zas holkou já chci být, co nosí culíky.