Jak jsem v Bechyni potkal smůlu

Můj svět Cestování

Jak jsem v Bechyni potkal smůlu

Datum: 15. 6. 2018

Diskuze: 24

FOTO: autor

CELÁ
GALERIE

... aneb Nedotýkejte se cyklistů ani na zem spadlých.

Konečně mám něco aktuálního - výlet na pár dní, na kole. Bydleli jsme na samotě, v penzionu asi čtyři kilometry od Bechyně. Měli jsme dobře naplánováno, co chceme na kolech projet, trasy, vzdálenosti a tak...

Stručná osnova by vypadala asi takhle :

1.den: příjezd, ubytování, obvyklý seznamovací večírek

2.den: 48 km na kole, ke konci jsem se ošklivě rozsekal a tím pro mne cyklistika skončila

3.den: spím a léčím se

4.den: cvičná procházka Židovou strouhou a poúrazový relax

Zpracoval jsem to zase jako fotokomiks, a co jsem chtěl, to jsem napsal k fotkám. Není to reportáž, je to osobní pohled.

| cestování

Autor: Mirek Hahn

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

24 komentářů

Růžena Kuželková 14.6.2020 19:00

Moc jsem se pobavila,díky,díky a až se zase někam vypravíte - prosím - opět s "povídáním" pro nás,kteří tam nejsme - děkuji K.

Mirek Hahn 22.7.2018 21:09

Dano, prima, že se vám tam líbilo, mě také a moc. Jsem vám zavázán za pozitivní zprávu, mám aspoň trochu reflexe, že to není jen moje osobní úchylka ale je tam opravdu pěkně. Některá místa mají prostě kouzlo :-)

Dana Puchalská 22.7.2018 13:09

Mirku H. Děkuju. Bylo to tam luxusní /myslím ten klid a ticho. A nikde nikdo. Až z toho tichá nás z města "bolely uši". A po takové romantické krajině se mi vůbec do Prahy nechtělo. Fotila jsem nejen já, ale i manžel. A tiše jsem vzpomínala na to, jak jsem jako mladá pochodovala a pádlovala po Lužnicí..A to že obsluha v penzionu nelitala jako splašena mně nevadila. Přece jsem nejela do Hiltonu. Máme s majitelem domluvené i další. A sice vinobraní. Já se obětuju a budu pít i za manžela. :-) :-) :-) Ten je už léta abstinent a tak doháním rodinný průměr za něj.

Mirek Hahn 27.6.2018 10:04

Libore, máš pravdu. Jsem si vědom toho omezení, které je způsobeno převedením textu do obrázkového formátu. Ale i s tím omezením jsem se pro to rozhodl. Od nějakých cca patnáctipalcových notebooků výš, to lze prohlížet a číst. Zkoušel jsem to na různých monitorech. A např. na desetipalcovém tabletu už to skoro nemá smysl ani jako samotná fotka, je to moc malé.

Alena Tollarová 18.6.2018 13:08

Au au au, není tam někde u č. 2 prostor pro statistiku těch padlých, kteří nevedli kolo? Každopádně vyprávění i fotky jsou bezva a bolístky už se snad zahojily.

Alena Vávrová 16.6.2018 23:27

Mirku, moc fajn vyprávění a fotky jako to víno, co jsi pil. Doufám také, že už sis to padání z kola vybral a další již nebude. A snad už jsi OK.

Jitka Mošovská 16.6.2018 19:01

Početla a pobavila se. Ať jste zase fit.

Mirek Hahn 16.6.2018 17:31

Jsem rád, že se fotky líbí. Dal jsem si s tím docela práci a hodně to pro mne znamená. Děkuji. Ještě musím upřesnit, že nejsem železný muž, nejsem sportovně založený, nepěstuji kondici. Jsem spíš poživačný typ.

Jana Šenbergerová 16.6.2018 07:59

Už druhá lahůdka po ránu, zdá se, že bude krásný den. Tu chvilku s autorovým rozjímáním jsem si náramně užila. I když duše k opravě chyběla, tohle určitě není bezduché. Dík. Nejste vy železný muž? Rány od života prý zocelují...