Žižkovské sobotní umírání


 

Před naším činžákem v parku bylo žhavé odpoledne. Trestanci ulehli na modré dece do hnědé trávy a vydávali skřeky opičího pavilonu, zoologické zahrady. K večeru se přihnala bouře a déšť. Opilci jen pomalu ožívali = umírali.

Z okna jejich skonávání pozorovala naše nájemnice vdova a pak přivolala kvílející a modře blikající sanitku. Ta se zastavila přímo před domovními dveřmi.

Saniťáci opatrně vstupovali do parku., báli se o život.

Jeden z kumpánů zděšeně vyběhl z roští, se dvěma berlemi, asi je chtěl zachránit před „zatčením“. Pak z roští vyvlekli ven jednorukého mukla. Pro jistotu ho raději položili na nosítka. Nakonec ho odvezli do nemocnice, byl možná ještě k oživení.

Městská policie, určená k odvozu opilců na záchytku, odejela prázdná.

Pak už byl noční klid, přerušovaný jen kvílením spěchajících hasičských cisteren.

 

                                        Miloš Nekvasil

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit