Já vím, že šedivá
už stěží bude černá,
a vím, že milovat,
to není jen být věrná,
vím, že se ponořím
do cituplné lázně,
že v prach se rozložím
bez sebemenší bázně.

Vím, že mé vzpomínky
jsou mi jen málo platné,
a klást si podmínky
je vždycky velmi špatné,
vím, že i lavina
se vlastně jenom řítí
a moje pevnina
je trní vedle kvítí.

Už vím, co vědět mám,
a ještě je to málo,
s pokorou přijímám
vše, co mě nepotkalo,
lásku jak věčný děj
mám stále ve své péči,
není však na prodej
a čas jen zvolna léčí.