...dívám se.

Díky za to, že tam je...

Vidím ho denně, když se podívám ven z okna. Je krásný, urostlý, zdravý.
Popíjím u stolu ranní kávu a přemýšlím, co asi všechno pamatuje. Byl tady dřív než my, kteří jsme se v jeho blízkosti usadili. Rostl si klidně v horském údolí – nerušen, neohrožen. Stojí tu, mocný, k potěše všem, kteří vidí.
V létě k němu chodí srny na křehké lístky zeleně a v zimě přicházíme my, se suchým chlebem a miskou soli. To pro ty srny s krásnýma očima.
Popíjím kávu a dívám se, jak jeho koruna začíná měnit barvu. Už není zelená, prokvétá žlutí.
Brzy už bude zima.
A on tu bude stát nahý, ve své kráse jedinečný.
…Strom…