Vidím ho denně, když se podívám ven z okna. Je krásný, urostlý, zdravý. Popíjím u stolu ranní kávu a přemýšlím, co asi všechno pamatuje. Byl tady dřív než my, kteří jsme se v jeho blízkosti usadili. Rostl si klidně v horském údolí – nerušen, neohrožen. Stojí tu, mocný, k potěše všem, kteří vidí. V létě k němu chodí srny na křehké lístky zeleně a v zimě přicházíme my, se suchým chlebem a miskou soli. To pro ty srny s krásnýma očima. Popíjím kávu a dívám se, jak jeho koruna začíná měnit barvu. Už není zelená, prokvétá žlutí. Brzy už bude zima. A on tu bude stát nahý, ve své kráse jedinečný. …Strom…
Miluji přírodu, tudíž i stromy. Ten na ilustračním fotu je fantastický - jestli máte nějaký podobný z vašeho výhledu, pak rozumím tomu nadšení (pro mne jsou krásné i obyčejné stromy mezi paneláky).
