Vyrazili jsme 17.1.2019 letecky směr Mumbaj. Po Indii jsme nacestovali 1083 km autobusy, 2938 km vlaky, 540 km letecky, nepočítány cesty tuk-tukem a po svých. Plni zážitků a zbaveni předsudků o Indii, jsme se po 40ti dnech, šťastni, že jsme "to dali", vrátili domů.

Goa -  sem se jezdí hlavně za mořem a odpočinkem - velmi nás překvapila čistota pláží a všude přítomní plavčíci.

 Hampi - památka UNESCO z 12.století, vedle krásných památek i nádherná příroda, na naší cestě zastávka TOP 2

Bengaluru - třetí největší město v Indii. Velká města moc nemusím, ale sem jsme ráno přijeli a večer pokračovali dál, takže nezbylo, než si najít celodenní zábavu. V botanické zahradě se konal festival květin u příležitosti 150 let od narození Gándhího  a my byli u toho :-).

Hassan - toto městečko nebylo ničím moc zajímavé, ale sloužilo nám jako základna do okolních vesniček Helebeedu, Beluru a Shravanabelagoly, kde se nacházejí další památky z 12.století. Jedná se o chrámy s nádhernou reliéfní výzdobou sekanou do tvrdého kamene. 

Mysore - úchvatný maharádžův palác

Ooty - po návštěvě množství památek / ani je zde všechny neuvádím/, to chtělo trochu změnu, tak jsme vyjeli do výšky 2200 m n.m. do horského městečka Ooty. Kdybychom tušili, jaká zde bude v noci zima, cestu bychom si asi rozmysleli.  Přes den bylo ale nádherně a my se nestačili divit, co všechno může v těchto výškách růst - třeba dobrý známý bez černý. Nejkrásnější zde byla růžová zahrada s 750 druhy růží.

Z výšky 2200 m n.m. jsme sjeli parním vláčkem do výšky 400 m n.m.Čtyřicetikilometrová cesta trvala 4 hodiny a občas musel vlak zastavit a vodou  chladit brzdy. Tunely, viadukty, krásná okolní krajina a spolucestující Indové, kteří se z toho všeho dětinsky radují.

Kochin - z hor jsme opět dojeli k moři do přístavního města Kochin. Zajímavostí jsou zde velké čínské rybářské sítě a  pro nás suchozemce také nákladní, vojenské i osobní lodě.

Munnar - zase jsme se přemístili trochu výš, tentokrát do oblasti nejvýše položených čajových plantáží na světě, do výšky 1600 m n.m. Okolní hory však dosahují výšek přes 2000 m n.m.. Toto místo je pro nás asi TOP 1 na naší cestě. Celé dva dny, co jsme zde byli, jsme dokázali courat mezi plantážemi a kochat se okolní přírodou.

NP Peryar - slibuje slony, tygry, divou zvěř - až na pár ptáků a jenoho buvola jsme neviděli žádná zvířata, trochu zklamání, ale zase příroda zde byla krásná.

Alapuzza - městečko u moře, kam jsme dojeli z výše uvedeného NP autobusem a následně lodí po řece Kadoor.

Varkala beach - v závěru naší cesty jsme se rozhodli pár dní strávit u moře, nejsme už nejmladší :-) a chtělo to trochu načerpat síly před zpáteční cestou.

Kanyakumari - 17.2.2019 - nejjižnější pevninský bod Indie a dva šťastní důchodci!!!

 Zde bych asi mohla vyprávění ukončit, dosáhli jsme našeho cíle. Čekala nás ještě cesta vlakem do Mumbaje přes 2000 km se zastávkou v městě Maduraj. Povídání je dost cestopisné, nějak nezbyl prostor povídat o tom, kolik milých lidí jsme potkali, kolik dobrých, převážně vegetariánských jídel jsme ochutnali, s kolika novými druhy ovoce jsme se seznámili, tak snad někdy příště - NAMASTÉ

Mumbaj