Ponte rialto  
 

Po Ponte Rialto jdou nekonečné davy

Tvá ruka se schodů teď kyne mi a zdraví

Vítr od moře Ti zajel do vlasů

Dychtivým pohledem se díváš na krásu

Věžičky paláců polední slunce taví

V kafeterii v podloubí se zřejmě něco slaví

Slunce se po moři rozběhlo do dáli

Davem se prodírám a cítím kanály

Po břehu kanálu jdeš davem znavený

Na schodech usedáš na staré kameny

K slunci jsi hlavu zdvih a tiše nasloucháš

Jak v dáli mizí zvon a jak se zase vrací

Na Ponte Rialto se bezhlavý dav ztrácí

Ještě jsi s námi ještě se usmíváš

Čas hasne
 

Čas hasne zvolna jako svíce

a nebem září létavice,

den za dnem, stokrát, tisíckrát,

honem teď řekni, co si přát?

Ta přání, touhy, dávný sen,

jak ranní hvězdu rodí den.

Ten den, jež tenkrát zrozen z jara

naplnil čas i přání stará.

Nad časem bloudí den co den

Jak dávná hvězda marný sen

Jak nocí padlá létavice.

Honem si přej, než dohoří ta svíce.

Tulák čas
 

Čas tulák odchází

A ozvěnou se vrací

Jak věčná naděje

Jak nebem tažní ptáci

Snad ještě chvíli půjdeme

Tím časem, jenž se ztrácí

Za věčně živou nadějí

Jak nebem tažní ptáci

Tvá ústa voní podzimem

Osud teď dluh svůj splácí

Snad ještě vzlétnem ke slunci

Jak nebem tažní ptáci