Tyto verše jsou vybrané z mého studentského románu „Zrcadlo nesplněných přání,“ jehož děj se odehrává v polovině šedesátých let minulého století a který má silně autobiografické znaky.

Jejich autorství budiž přiřčeno hlavnímu hrdinovi této knihy, devatenáctiletému studentu Karlovi, který se potýká nejen s problémy milostnými, tak krásně adekvátními jeho věku, ale hlavně se sebou samým a se svým postojem k světu.

Pojď ke mně blíž

Den za dnem a noc za nocí

je jenom věčným snem.

A touha voní podzimem

a sklenkou vína

v šeru kavárenských koutů.

Pojď ke mně blíž, má milá

a podej mi svá ústa.

Chci si ještě vychutnat jejich vůni.

Pojď tak blízko,

 abych cítil teplo tvého těla.

čas života i čas milování,

nám osud odměřuje

a naše sny a vzpomínky

a stíny dávných lásek.

Vznáší se éterem

jak dravý pták.

Den za dnem

A noc za nocí.

Den za dnem

A noc za nocí.

Jak marný sen.

Pojď ještě kousek blíž,

má milá!

Ležím a vnímám svůj sen
 

Utápím oči v modravém blankytu

Ležím a vnímám tvou tvář

Kolem které poletují tvoje vlasy

Jak babí léto

Ležím a vnímám tvá ústa

Nastavená k polibku

Ležím a vnímám tvé paže

Ve kterých je schoulená Láska

Ležím a vnímám tvé tělo

Kolem kterého poletuje touha

Ležím a vnímám tvůj úsměv

Který přináší sen

Jen vrátit čas
 

Jak zloděj čas se do snů tiše vkrádá,

Černými křídly bije do stromů

Zas vrať tu noc, tu noc, co měla ráda,

I světla kaváren, bludičky neonů

Jen vrať ten čas, i úsměv v její tváři,

A Prokop do snu zas nám bude hrát

Zas vrať tu noc, ty listy v kalendáři

Zas budem spolu nade městem stát

Jen vrať ten čas, poslední sklenku vína

Polibky milenců a náruč Lochotína

Jen vrať tu noc, co ztrácí se a vrací

Jak tažní ptáci, jak tažní ptáci