Co jsem se dozvěděl o sexukálním "harašení" v USA

                                                                                                                                                                                   Drahomír Jurajda

(fotografie jezdkyně v galerii)
Sportovní jezdkyně

Co jsem se dozvěděl sexuálním „harašení“ v USA

Při své poslední služební cestě pře deseti léty již jako sedmdesátiletý „vetchý dědoušek“  jsem se v německém rychlovlaku seznámil s atraktivní Američankou mírně nad třicet, která měla v ruce v té době moderní kapesní překladač. Vzhledem k tomu, že ona  mluvila hůře německy, zhruba jako já anglicky, tak jsme během německo-anglické konverzace její překladač chvílemi využívali. Představila se mi jako Jane a že jede navštívit své vzdálené příbuzné do Hannoveru.  Během řeči jsem vyslovil podivení, že je tak krásně sportovně stavěná a štíhlá, když většina současných Američanek připomíná spíše takové vykrmené neforemné „almary“. Jana se mi svěřila, že žije aktivně, sportuje, jezdí na koni, cestuje, nezatěžuje se nějakou módní dietou a že má v sobě i část slovanské krve, neboť její dědeček byl Polák. Během debaty  o poměrech v USA jsem se otázal, proč si tolik amerických žen stěžuje a dokonce se i soudí se spolupracovníky kvůli jakémusi sexuálnímu obtěžování na pracovištích. To že by v takovém případě u nás skončila většina chlapů v base.  Jana mi s úsměvem kontrovala, že to jsou zcela výjimečné případy, že jsou to vesměs zakyslé feministické krávy, které se tak zviditelňují ve sdělovacích prostředcích. Většina Američanek prý má rozumný přístup k životu a kladný vztah k sexu a nějaké erotické zažertování na pracovišti jim vůbec nevadí. Když jsme se po příjemné debatě u Hannoveru loučili, Jane mne objala, políbila a nechala se i přiměřeně osahat. Uvěřil jsem jí tudíž, že většina současných Američanek nejsou feministické krávy.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit