Ilustrační foto: rhythmsofmymind.blogspot.com
Můj milý,
váhám, zda ti znovu psát
když odpověď mi schází.
To zrovna kvetl mák, co můj vzkaz odešel
a teď je listopad.
Můj milý,
váhám, zda mám čekat dál
když tvůj klíč v zámku chybí.
To ráno zkropil déšť, pak slavík libě pěl
a teď je první bál.
Můj milý,
váhám, zda mám volat víc
když správný tón už nezní.
To byl vždy plný dům, co jmeniny jsi měl
a teď tu není nic.
Hodnocení článku:
0 hodnocení
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte
přihlásit
Olga Štolbová
25.11.2012 08:20
Básnička moc hezká,ale já bych nečekala
a zámek bych vyměnila.
Nina Šachová
2.11.2012 08:02
Váhání je v lásce na nic. Tam platí buď a nebo. A o lásku bych bojovala jako Zuzana. Básnička je moc krásná.
Marie Bartošová
2.11.2012 01:08
Ano, Taťjana to vyjadřovala podobně, ale v 19. století platila snad víc hrdost, než pokorné marné čekání. To je dnes pánům spíš k smíchu, ne?
Jiří Libánský
1.11.2012 16:24
Srozumitelná a poetická pocitovka obohacená ješte zajímavým veršem.
Zuzana Pivcová
1.11.2012 13:46
Básnicky se mi to líbí a lidsky, jak se znám, bych asi psala, volala a čekala, i když možná marně.
