Počet lidí s Alzheimerovou chorobou prudce roste

Společnost Alzheimer Europe v roce 2009 odhadovala, že v ČR žije více než 123 000 lidí s demencí. V roce 2015 už podle stejných odhadů bylo u nás lidí s demencí 153 000. V roce 2020 bude v Česku žít téměř 183 tisíc lidí s Alzheimerovou chorobou nebo jinou formou demence, v roce 2050 pak dokonce 383 tisíc lidi.

Alzheimerovu nemoc poprvé popsali německý lékař Alois Alzheimer a pražský lékař Oskar Fischer v roce 1907. V té době se považovala za nemoc vzácnou. V malém počtu případů je demence dědičná.

Alzheimerova nemoc začíná pozvolna. Nejprve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, jíž Alzheimerova nemoc postupuje, se u každého člověka liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat.

Demence je velmi rozšířený problém. Celosvětový počet lidí s demencí podle zprávy Alzheimer’s Disease International (ADI) přesahuje 44 miliónů, v roce 2030 se tento počet pravděpodobně zvýší na téměř 76 miliónů, v roce 2050 se počet lidí s demencí odhaduje na 135 miliónů. V Evropě se nějaká forma tohoto degenerativního a nevyléčitelného onemocnění vyskytuje u více než sedmi miliónů obyvatel Evropy.

Rozdíl mezi demencí a běžnou zapomnětlivostí

Paměť není nekonečná, lidé si pamatují věci selektivně a paměť je podpořena i city a pocity. V emočně vypjatém stavu si prostě situaci pamatujeme lépe. Zapomínat je normální. Zapomínání se nenormálním stává, když začíná člověku vadit a je nápadné jemu i okolí.

Pro rozpoznání „normálnosti“ dobře funguje srovnání s vrstevníky. Například každý si někdy zapomene klíče, mobil či brýle při odchodu z domova. Ale zpravidla si v nějakých souvislostech vybavíme, že jsme je zapomněli doma. Vzpomeneme, že jsme si brýle nechali u postele, v níž jsme četli knížku. Ale v případech, že souvislosti, celý úsek, že jsme si četli v posteli, ztratíme, je zapomínání již nápadné.

Takový postup je pro lidi s demencí typický. Bývá zdrojem nesrovnalostí, okolí se může jevit až jako naschvál, když jejich tatínek tvrdošíjně popírá: „Ne, já jsem to neudělal, já jsem to nemohl zapomenout, protože jsem v kuchyni nebyl.“, přestože všichni vědí, že v kuchyni byl apod.

Pokud se naše schopnost pamatovat si tedy vymyká, zejména je-li provázena dalšími poruchami ve smyslu neschopnosti si naplánovat, organizovat věci anebo jde o výrazné zapomínání, je určitě dobré obrátit se na lékaře a nechat se otestovat.

Tyto poruchy si někteří pacienti připouštějí, ale jiní ne. Roli hraje osobnost pacienta, jeho inteligence, schopnost spolupracovat, povaha, a potom také typ demence. Porucha paměti je výrazná u AN, ale u jiné demence mohou přicházet jako první změny poruchy chování. Pacient se např. může chovat společensky nepřiměřeně, působí „odbržděně“, vulgárně – například pokud se jedná o frontotemporální lobární degeneraci (frontotemporální demenci).

Marcela Alföldi Šperkerová

Více informací o Alzeheimerově nemoci, o tom jaké má příznaky, jak se léčí a jak se co nejlépe postarat o pacienta s touto nemocí, se dočtete v našem e-booku, který si můžete zdarma stáhnout pod tímto článkem.

Počet lidí s Alzheimerovou chorobou prudce roste

JSTE TU POPRVÉ?

Aktuální anketa

Více