Ve sdělovacích prostředcích se o malířích a výtvarnících v poslední době dozvídáme dost málo. Nevím, zda je to jen můj dojem. Každopádně jsme tedy vyrazily s kamarádkou na výstavu umělce, o kterém jsme nikdy dříve neslyšely, jen jsme viděly plakát s upoutávkou a vycházely z předpokladu, že jde o významného malíře, když má výstavu v renomované galerii.

Je to zvláštní pocit, prohlížet si během hodiny 60 let života druhého člověka, jak ho maloval. V bookletu čteme o protestu proti oficiální tvorbě (60. léta), ironii, černém humoru, experimentu, malířském umu, kombinovaných technikách. To všechno tam je. Každý divák dotváří díla svým vlastním pohledem – mě osobně napadají slova jako pomíjivost, plynutí času, nedokonalost zdánlivě dokonalého (malíř určitě vždy prohlédnul „císařovy nové šaty“), vynalézavost a fantazie se současnou sebekázní...

Zaujaly nás malířovy „autoportréty“.

Na závěr se s námi dal do řeči pan šatnář, který sympatického pana Dlouhého viděl osobně, nad jeho pracemi také žasne a prohlásil, že já bych asi nechtěla doma u malíře uklízet – vzhledem k materiálu a předmětům, ze kterých často tvořil. No, to bude přehnané - ale asi bych opravdu nechtěla.

Z výstavy jsme vyrazily přes Mariánské náměstí Husovou ulicí do kavárny Montmartre v Řetězové. Objevila ji ještě v prosinci kamarádka, je tam útulné prostředí a odpoledne klid. Hezky strávené nedělní odpoledne.

Výstava trvá do 16. 2. 2020
Vstupné pro seniory jsme platily 30 Kč