200 let od narození Boženy Němcové

Před 200 lety 4. února 1820 se narodila ve Vídni jedna z nejznámějších českých spisovatelek Božena Němcová, vlastním jménem Barbora Panklová. Byla údajně dcerou české služky a panského kočího, rakouského Němce.

Její původ byl mnoha historiky zpochybňován, dokonce se tvrdilo, že byla nemanželskou dcerou vévodkyně Zaháňské a manželé Panklovi ji adoptovali.

Její nejznámější kniha Babička provázela naše dětství a stala se i povinnou školní četbou. Námět svého díla čerpala ze svého dětství. Babička byla i několikrát zfilmována. Také její další literární tvorba byla zaměřena hlavně na osudy prostých lidí na českém venkově.

O významu děl spisovatelky Boženy Němcové byly napsány desítky prací od autorů daleko povolanějších než jsem já. Za všechny alespoň uvedu F.X. Šaldu. U nás v Plzeňském kraji žila dva roky v Domažlicích, a to od r. 1845 do roku 1847, kdy se přestěhovala do Všerub. Své dojmy z města a okolí vyjádřila v národopisných črtách, otiskovaných v Květech a v České včele a později vydaných pod názvem Obrazy z okolí domažlického.

Z pobytu na Chodsku načerpala i mnohé náměty některých svých pohádek jako například Chytrá horákyně, Spravedlivý Bohumil, Čertův švagr. Také zdejším krajem byly inspirovány povídky Dlouhá noc, Domácí nemoc či Karla.

Na jedné straně byla její touha prosadit se jako spisovatelka. Na druhé straně byla starost o děti, finanční nouze, podlomené zdraví a marné odrážení pomluv těch, kteří si mysleli, jak si paní Božena užívá s mladými milenci. Spirálu zla završily hádky s manželem Josefem Němcem, na kterého dějiny naházely spoustu bláta.

Božena Němcová byla průkopnice moderní prózy, která zemřela krátce před svými 42. narozeninami. Když jsem přišla do 1.ročníku na Střední průmyslovou školu grafickou v Praze, uvítal mi v průčelí školní budovy obraz Boženy Němcové od malíře J.V. Hellicha. Také ulice, kde škola sídlí, se jmenuje Hellichova.Dodnes si občas otevřu některou z jejích povídek a svým vnoučatům jsem ráda četla pohádky naší české spisovatelky.

"Jako spisovatelka byla viditelná ze všech stran 19. století, protože byla autentická, a jak člověk touží po svobodě, tak ona svou autenticidu projevovala i tím jak žila, a tím také oslovuje nás. Je to vlastně současnice a myslím, že by dneska byla politickou nebo občanskou aktivistkou, možná by byla prezidentkou."

Podkladem k napsání příspěvku byla monografie Václava Tille a slova režisérky Olgy Sommerové ze snímku Nesmrtelná hvězda.