Takže ve svém zpětném listování životem, co je mým nejranějším zážitkem, který jsem si uchovala v paměti, možná trochu podvádím. Ne, že bych chtěla, ale některé historky mi buď Marcela nebo před dávnými roky maminka ještě během mého dětství připomněly. Je tedy dost možné, že si nepamatuji tu vlastní událost, nýbrž svou trochu pozdější vizualizaci toho, co jsem od vypravěček slyšela. Berte mě tedy s rezervou!
Jelikož jsem se narodila v dubnu a toto vyprávění směřuje do začátku prosince, bylo mi přes 2 a půl roku. O rok víc rozhodně ne. Maminka prý k nám (bydleli jsme v činžáku na náměstí) objednala Mikuláše. Jenže on s tou svou chasou nešel a nešel. Šla ho tedy z prvního patra, kde jsme bydleli, vyhlížet ven před dům. Bylo totiž už pozdě a hlavně já už jsem měla spát. Když se maminka nevracela, vzala mě sestra za ruku a vedla mě po schodech dolů ven ji najít. A já jsem s sebou na těch schodech praštila. Ten okamžik, pád, pořádný řev a zděšenou přibíhající maminku, která mě rychle nese po schodech nahoru domů, si pamatuji. Je to jen takový mžik, ale tak silný, že v paměti zůstal. Okolnosti jsou samozřejmě dovyprávěné. Víckrát už k nám Mikuláš nepřišel a jako děti jsme ho chodily pouze shánět po městě.
Mám sestru, která (ostatně je podle horoskopu Štír, ti to mají v popisu práce :-D) má asi tak jednu a půl mé dlouhodobé paměti. Dokonce možná dvě. Když si nemůžu vzpomenout na něco z dětství, zeptám se jí a ona to až na výjimky ví.
19
komentářů
Jana Šenbergerová
25.3.2020 20:34
Zuzko, moc hezká fotka. Mám sestru a bratra, oba mladší. Nikdy bych nevěřila, že je možné stejnou událost vnímat naprosto odlišně. Ve svých vzpomínkách se málokdy shodneme. Se sestrou se vidíme tak jednou za rok, ale každou sobotu si voláme a nestačíme se divit, jak jsme si čím dál tím víc podobné. Nejen vzhledem, ale i názory, přestože jsme se kdysi moc nemusely.
Elena Valeriánová
25.3.2020 20:23
Jejda, Zuzko, já taky mám mikulášský zážitek. To mi bylo asi sedm a tak jsem se toho hnusného čerta bála, že jsem mu vytrhla jazyk. Marcelu ti závidím i když i já mám sestru :-(
Soňa Prachfeldová
25.3.2020 20:18
A jaký kus života se mezitím odvinul tobě i Marcele. Máte spolu hezký vztah.
Jan Zelenka
25.3.2020 16:02
Tak vidíte, Zuzko, na Mikuláše jsem úplně zapomněl Když k nám přišel, tak jsem vlezl pod stůl a měl jsem strach. Ono se toho nám postupně vybaví víc. Pěkné.
Jitka Hašková
25.3.2020 14:00
Hezká vzpomínka.
Marie Doušová
25.3.2020 13:16
Krásné foto a hezký příběh. Dík.
Hana Šimková
25.3.2020 12:52
Zuzanko ,je vidět, že jste se se sestrou měly rády od malička.
Anna Potůčková
25.3.2020 11:55
Byly jste moc krásné malé holčičky. Mikuláše nám jeden rok dělal náš tatínek a poznali jsme jej hned, neboť na nohách měl obuté maminčiny svatební bílé boty, se kterými jsme si hodně v dětství hrály.
Hana Nováková
25.3.2020 11:55
Zuzko, krásný článek do této doby, miluji vzpomínání na svůj život...
Eliška Murasová
25.3.2020 11:17
Taky jsem včera přemýšlela nad tím, nakolik jsou vzpomínky jen mé, nebo zůstaly v paměti ty převyprávěné maminkou. Ale je fajn vrátit se v čase.
Naděžda Špásová
25.3.2020 10:54
Zuzko, ta fotka je fakt kouzelná. Nám Mikuláše dělala babička. Vzpomínky nám nikdo nevezme. :-)
Eva Mužíková
25.3.2020 10:45
ZUZKO, i kdyby mne nezaujal obsah článku, ta fotka je přímo reklamou na šťastné dětství. ALE , celé Tvé vyprávění mne hned po ránu /je už skoro jedenáct/ hezky naladilo. Děkuji. Bertice.
Danka Rotyková
25.3.2020 10:01
Zuzko, hezká vzpomínka a ještě hezčí fotografie. Mě samotnou překvapuje pár okamžiků z mého života, o kterých vím bohužel jen já, ačkoli mám 2 starší sestry. Když vzpomínáme, tak už na období, kdy jsme byly všechny školou povinné. Ale ty mé mikrovzpomínky jsou z doby cca 3-4 let, kolem roku 1959-60. Moje sestry si až tak detaily nepamatují, takže se mi někdy zdá, že jsme ty chvíle neprožívaly spolu. Ale je toho stále moc, nad čím se smějeme.
František Matoušek
25.3.2020 09:21
Hezká vzpomínka doplněná hezkou fotografií. Těmi schody jste mi Zuzano připomněla jak k nám do přízemního bytu v květnu 1945 vyjel "ruský soldat" 12 schodů na motorce až do bytu. To jsem tedy byl už 4-letý.
Alena Tollarová
25.3.2020 09:14
Měly jste krásně udělané vlásky. Obě copánky a mašli, a přece účes jiný. Ono je to Zuzko, jedno, jestli si příběh pamatuješ Ty sama nebo jsi si ho uložila jako vyprávěný. Až na ten závěr je roztomilý, ale nějaká ta boule sem, boule tam ... k dětství patří.
Irena Mertová
25.3.2020 09:06
Ježíš - BYLY - ne bili :-( To je ostuda....
Irena Mertová
25.3.2020 09:05
Zuzko, to jste byli hezké holčičky :-). Ty nejranější vzpomínky bývají zrádné, také si nejsem úplně jistá, jestli jsem si některé sama dodatečně nevytvořila - ale co, beru je za své...
Věra Ježková
25.3.2020 08:57
Zuzko, hezká vzpomínka, kouzelná fotka. Připomněla jsi mi, jak jsem jako malá spadla z dřevěných točitých schodů u známých ve vesničce blízko Příbrami. Asi to není možné, ale maminka říkala, že ten placatý kus hlavy mám od té doby. :-)
Květuše Pinkasová
25.3.2020 08:49
Já si školku pamatuji, že jsem byla za pomněnku. Dodnes je upřednostňuji a každoročně je přesazuji po celé zahradě jako i v těchto dnech. Mám nejraději modrou barvu a líbily se mi náušničky pomněnkové na dětech... Sestry jsou Zuzko vždy super. Vědí a pamatuji si vše co ne my...
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
FOTBALOVÁ TIPOVAČKA
-
Kvíz i60 - 24. týden
Rozkvetly louky, zahrady i truhlíky na balkonech. Ano, tématem kvízu tohoto týdne budě "květena".
- Foto dne
Aktuální anketa
Máte rádi změny?