Krápníková jeskyně

 
V blyštivém podzemí

ozvěna tříští střepy touhy

Jsem průsvitná krůpěj tvého potu

která v předtuše pomíjivosti

dosud neviděného světla

rve kořeny z lůna země

a prýští vzhůru

k záchvěvu ptačích křídel

Prokletím času tepe netrpělivost

odříkání

Jsi z boubínského dubu přitesaný stůl

na konci světa

kam řítí se naše ruce prostřít hostinu

nevědomým

Klesají navráceny

do nedoříkaných vět

do neslyšného vzdechu sťatého stromu

jehož duše se vrací v úplňkové noci

Tiše kvetou střechýly

v milostném míjení

(1980)