„Když nemůžeš, tak ještě můžeš. A když si myslíš, že fakt nemůžeš, ještě pořád můžeš. No, a když si myslíš, že meleš z posledního, tak ještě pořád máš dost sil!“
Své osobní motto naplňuje Zuzana Nemčíková (58) do puntíku. Bývalá armádní psycholožka, plukovnice ve výslužbě a nezdolná optimistka o sobě říká, že má výcvik na zvládání nadlimitních životních situací.
Její život je velmi košatý a svědčí o velkém odhodlání i vytrvalosti. Od splnění dětského snu být příslušnicí armády, přes studium psychologie při zaměstnání, péči o děti, stěhování se a pendlování po celé republice až po pozici psycholožky u 4. brigády rychlého nasazení, přípravy vojáků do zahraničních operací i současnou práci psycholožky v organizaci Revenium, která pomáhá handicapovaným s návratem do práce.
Ale výzvy, které Zuzanu v životě potkaly, zdaleka nejsou jen pracovní a rodinné. Prodělala třikrát rakovinu prsu i opakované recidivy. Byla jí zjištěna BRCA pozitivita – tedy dědičná mutace genu, vrátila se jí i rakovina vaječníků včetně metastáz.
Zuzana se však nevzdává, i když je to někdy zatraceně těžké. Přednáší pro veřejnost a pořádá workshopy např. s tematikou zvládání stresu a zátěžových situací, práce s vlastními strachy a úzkostmi a jak obnovit ztracenou rovnováhu. Angažuje se v mnoha projektech boje s rakovinou prsu. A to pořád není všechno. V roce 2012 začala s příchodem padesátky běhat. Dnes má naběháno přes 3000 km, získala pět titulů Zlatý Master na běžecké trati 5 km běžeckého seriálu RunTour.
V roce 2017 byla jednou z mediálních tváří projektu Srdcerváči. Své sny si plní dál. Před dvěma lety začala po několika letech v invalidním důchodu díky pomoci spolku Revenium nejen znovu pracovat jako psycholog v Žatci, ale velkou radostí se pro ni stala příprava a vydání vlastní knížky. „Kniha je splněním letité touhy, přestože jsem neměla ambici stát se spisovatelkou. Není však jen o mně, čtenář se také dozví, jak získat krok za krokem pozitivní náhled na svět bez ohledu na těžkosti, které do života přicházejí. Nebo spíš díky nim...,“ říká doktorka Nemčíková.
Převzato ze Zpravodaje Vojenské zdravotní pojišťovny ČR
„ABCDa ZVLÁDÁNÍ RAKOVINY, OPAKOVANÝCH RECIDIV A METASTÁZ“ z nakladatelství Galén je kniha, kterou se Zuzana Nemčíková obrací na onkologické pacientky, ale nejen na ně. Opakovaná setkání s rakovinou podává s určitým nadhledem a specifickým humorem, který je jí vlastní. Svou vitalitou jde příkladem i stovkám jiných lidí. A že se většina textu točí kolem onkologické diagnózy? Mohla by se zaměnit za jakoukoli nesnáz, jež nás potkávají čím dál častěji.
ABCDa zvládání rakoviny je zcela výjimečná tématem, zpracováním, osobností autorky a jejím přístupem. Přináší příběh velice osobní, intimní a emotivní. Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány jako slovníková hesla a hned to první „A jako Armáda“ naznačuje, že životní dráha autorky rozhodně nepatří mezi ty obyčejné. V knize najdete kapitoly „B jako Bolest, „S jako Smutek“ či „R jako Rakovina“. Poznáte ovšem zároveň i to, jak důležité jsou „L jako Láska“, „N jako Naděje“ nebo Š jako Štěstí“. Zuzana nemá ambici se stát spisovatelkou, jejím záměrem bylo pomoci všem, kteří se potýkají s těžkostmi a dosud možná netuší, že sílu k jejich zvládání máme každý – tam uvnitř sebe!
Pošlete odkaz na tento článek
„Opravdu s námi nepůjdeš?“ Naléhá kamarádka v telefonu. „Ne, fakt to nejde. S mou nohou bych to nezvládla.“ „To je škoda, víš jak dlouho…
Jeden večer blbnu, co mi síly dovolí, na pódiu, s elektrickou kytarou na krku a černým kloboukem na hlavě. Jako klaun. Na sále tanečním s…
Tohle je intimní zpověď zralé ženy. Proto varuji všechny čtenáře, kteří nejsou zralými ženami, aby si dobře rozmysleli, zda budou…
Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné…
My, co jsme dospěli do věku, kdy nás začnou zrádně opouštět i opečovávané - o těch zanedbávaných nemluvě - součástky našeho organismu,…
Jako nadaný hypochondr historkami se zdravotní tématikou oplývám, pač každé píchnutí je třeba odborně vyšetřit. Přesto může dojít k…
Bylo po poledni. Čekala jsem na jedné pražské anonymní autobusové zastávce. Přišla jsem s předstihem, jako vždy a všude, a využila jsem…
Jaro je pro mě nejvíc nejlepší roční období. To letošní si budu dlouho pamatovat. Ne kvůli zážitkům, ale kvůli bolesti.
Zde je moje přiznání omylu, o němž jsem si myslela, že je pravdou. Leze to ze mě jak z chlupaté deky... budu to muset vysvětlit malinko…
Ten den jsem neměla moc dobrou náladu, a tak mě poslední jedovatý telefonát prostě dorazil. Mrskla jsem mobil na stolek a odevzdaně jsem si…
Budu vám vyprávět příběh, který se stal před patnácti lety. A tentokrát vůbec není humorný, ale zato hodně napínavý, ale co je…
„Jirko, nešel bys se mnou na dvojku? Potřebovala bych ti něco říct.“ Mirčina prosba mě zaskočila. Nebyl bych pomyslel, že si se mnou tahle…
Píše se rok 1978. „Holky! Chystejte na subklávku, defibrilátor, nějaké nové elektrody, no – však vy víte! Vezou nám pořádný infarkt!“…
Pilně studuji příznaky jednotlivých nemocí, a tak vím, že v mém těle si podávají ruce. Když se nahromadí, tak se s novými poznatky obrátím…
„Ustupte, prosím! Udělejte místo!“ volá doktor a spěchá ke mně. „Můžete mluvit? Co se vám stalo?“ Hlouček lidí se nade mnou sklání. Hlasy…
Opar. Lze si představit mlžný opar nad anglickými blaty, případně nad českými luhy a háji. To je ta romantická verze. A pak je tu ta reálná…
Možná to zní až pateticky, ale především jsem rok mých sedmdesátin přežil v relativním zdraví. Z pohledu hypochondra skoro až zklamání.
Od mých dvaceti let se mi o zuby starala paní doktorka Soňa. Paní doktorka byla pečlivá, empatická, šikovná, jen o pár let starší než já.…
Z postele pozoruji dřevěné obložení nejpěknějšího pokoje babiččiny vily. Strejda, mámin bratr, byl fakt šikula. Dokonce i hoblovačku si…
Na řadě je studie léčebných procesů. Koneckonců kvůli nim se do lázní jezdí, že jo. Po prvním týdnu si troufám prohlásit, že jsem odbornicí…
Když jsem si brala o patnáct let staršího muže, máma mi říkala, že jednou budu litovat, až z něj bude starý dědek. Nelitovala jsem nikdy.…
Omlouvám se, ale máme za povinnost zvedat telefony. Nevadí, počkám. Sedím v kanceláři správy sociálního zabezpečení a poslouchám z telefonu…
Zemřel mi spolužák a kamarád. Jel jsem mu na pohřeb z Opavy až do Roudnice. Vlakem a rád. Smuteční řečník začal monotónně mluvit. Lidé se…
Neustále čtu o tom, že bychom se měli připravovat na život ve vysokém věku. Jenže moji příbuzní z toho mají legraci. Nepodporují mě v mým…
Jsou dny pěkné, méně vydařené i dny zvané blbec. S přibývajícím věkem jsem si blbé dny zakázal. V pětasedmdesáti je člověk rád, že ráno…
Já nechápu, proč lidi odsuzují tu nádhernou dobu mého dětství a mládí, ten skvělý a jistoty zaručující socialismus pod vedením rodné matky…
Pootevřu jedno oko a mrknu na budík – čtvrt na osm. Ne, ještě nevstanu, protože určitě ještě nemám ve schránce předplacené noviny. Jenže…
Jsem nenapravitelné ranní ptáče. Dokonce mi vyhovuje přechod na letní čas, protože se k ránu stejně budím, pokud je sluníčko. Přímo bych…
Mám domek. Krásný, rekonstruovaný, v hezké obci a na dobrém místě. Samozřejmě, že dům se zahradou nese s sebou starosti, ale s tím jsem do…
Buďto budeš jen čekat na smrt nebo se vzpamatuješ a začneš nový život. Tu větu mi řekla sousedka asi dva roky po smrti manžela. Vybrala…
Celé dva měsíce, to zní jako věčnost. Koupání, výlety na kole, stát v potoce po kolena ve vodě, stavět hráz z kamení a větví, jen aby byla…
Termální prameny mě baví, ale když někde pramení, jsou v zájmu turistů a hlavně peněz spoutané, přistaví se tobogány a nesou vznosný název…
Psal se rok 1969, akorát jsem vyšla 5. třídu a čekala mě změna, na kterou jsem nebyla připravena. Sestra Míša odjela do Anglie, začaly…
Tak jsem se nedávno dožila velmi úctyhodného věku. Mám primát, protože nikdo z rodiny, široko daleko zpátky, se takového věku nedožil. Moje…
Nedávno mi sousedka řekla, že mi závidí rodinu. Připadáme jí prý perfektní. Obdivuje, jak se často scházíme, stále něco slavíme, jsme prý…
Ráno na chatě se probudilo do jasného a slunečného dne. Modrá obloha bez mráčku předpovídala krásný letní den. Ještě chvíli ležet se…
Můj tatínek na záchod nechodil jinam než domů a pokud to ráno před odchodem do práce nestihl, mohly jsme se sestrou a maminkou spolehlivě…
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.
Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?
-
Kvíz i60 - 18. týden
Tento týden si budete moci prostřednictvím kvízu zavzpomínat na nejslavnější české zpěvačky a…
- Foto dne