Z opačné strany se na Pustevny dostanete z Prostřední Bečvy autem, nebo busem až na vrchol. Ale kdo by pěšky chtěl, samozřejmě může.

Tento výlet jsme  plánovali hodně dlouho, ale o prázdninách a víkendech se to opravdu nedalo, řekla bych, turistů víc než mnoho. Je však druhá půle září, všední den, počasí ukázkové, ne až tak horko, viditelnost výborná a k tomu 16h. odpoledne. Ideální podmínky! Ale není tomu tak, parkoviště obsazeno (a to je obrovské), lidí jako máků. Čekáme, až se uprázdní, netrvá to dlouho a vyrážíme. Já a můj muž, dnes výjimečně s foťákem i on.

Nejdříve si prohližíme stavby slovenského architekta Dušana Jurkoviče, nově dokončený Libušín, který byl v roce 2014 zničen požárem, vedle stojící Maměnku a sto let starou dřevěnou zvoničku, krása, jsme nadšeni.

Také novou budovu stanice lanovky, stavbu z kamene, dřeva a skla, která je dílem kopřivnického architekta Kamila Mrvy a získala mnoha ocenění. Původní lanovka z roku 1940 byla první sedačkovou lanovkou v Evropě, ta současná je v provozu od roku 1987.

Další zastavení je u pískových soch. Na vzniku pracovalo po celý jeden týden osm sochařů a řezbářů z Česka a Slovenska. Sochy už jsou trochu poškozené, jsou tu od začátku prázdnin, ale i tak se potěšíme původně 18tunovým medvědem, který přišel vlivem počasí o nos i medvídě, žábou, krokodýlem, sovou a dalšími... Unikátní díla vznikla v rámci projektu Pískoles, dobročinné akce, která chce podpořit obnovu lesů zničených kůrovcem.

A pak už míříme k nadzemní panoramatické Stezce Valašska. V korunách stromů se procházíme po kaskádovitě uspořádané dřevěné konstrukci až do výšky 1099m nad mořem. Lze jít buď po dřevěném chodníku, který jsem zvolila já, nebo po houpavém himalájském, kde šel můj muž. Cestou, i nahoře jsou nádherné výhledy, při dobré viditelnosti jde prý vidět až do vzdálenosti 100km. Daleké výhledy byly zahaleny v lehkém oparu, ale fotili jsme a kochali se, co to jen šlo.

Stezka má délku 394 m, její součástí je 22 m vysoká věž, unikátní skleněná vyhlídková plošina, no, na tu jsem koukla jen z dálky, a 150 m dlouhý zavěšený himalájský chodník s modlitebními vlaječkami, aby  vítr mohl šířit mantry na nich napsané. Rozhledna nabízí bezbariérový přístup, takže ji lze navštívit i s kočárky a na vozíku.

Je skoro půl sedmé, vracíme se k autu, míst na parkování ažaž. Můj muž je už lehce nevrlý, spěchá, ale já musííííím vyfotit barevné Jurkovičovy stavby při zapadajícím slunci, a schválně se loudám, abych ještě viděla, jak sluníčko zapadá za Radhošť ..... a také jsem ho viděla. Úžasný den!