Vím, že každé ráno slunce vyjde

i když schované je za mraky

a po své pouti pod nebeskou klenbou,

se s podvečerem vytratí.

Vím, že i hvězdy s večerem zas vyjdou

a oblohu jak černý samet pozlatí,

na Velkém voze projedu se Mléčnou dráhou

 do souhvězdí Andromedy a Orion to zaplatí.

Vím, když přijde smutek, bol a žal,

že nezmírní je planá slova útěchy,

stejně jako planá slova chvály,

nikdy neocení mé malé úspěchy.

Vím, že nevyrostla jsem pro slávu,

ani pro trůn na výsluní a nevadí, že

zůstávám jak léčivá modrá čekanka,

zaprášená u cesty, bez povšimnutí.

Vím, že Duše má je středem bytí mého

a není to vůbec žádný bloud,

stejně jako mé tělo na svoji Duši,

se Ona na mé tělo může spolehnout.

Vím toho ještě mnohem víc,

víc, než komukoliv mohlo by se zdát,

víc je však toho, co ještě nevím…

Nekonečný Vesmír má svoji náruč dokořán

a stačí mu jen naslouchat.

                     ♥♥♥