To já nebyl - na 50 slov

Tahle země není jenom pro mladý

17.4.2026 Svátek má Rudolf

Íčko bez reklam Přihlášení Registrace

Můj svět Zdraví

To já nebyl - na 50 slov

Datum: 14. 5. 2021

Diskuze: 11

Ilustrační foto: pixabay.com

Usedám do židle v čekárně na diabetologii. Boty společně s podlahou vykouzlí regulérní prd. Štítivé pohledy, šoupu nohama, aby byl pachatel znám – ale jen ticho. Vrba! Prudce se zvednu a repríza. Odcházím a stařenka se k mně nakloní a šibalsky na mou adresu: „To nic – to souvisí s vaší nemocí.“

Počet přečtení: 0

Autor: Martin Vrba

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

11 komentářů

Eva Mužíková 29.5.2021 23:14

Jak málo stačí k pobavení jiných. Vám stačilo jen padesát slov. Tleskám:)))

Alena Velková 24.5.2021 21:30

Pracuji teď v Národní galerii a přesně takové boty měl včera jeden pán. Bylo zajímavé sledovat, jak se lidi otáčeli a pak se uculovali, když zjistili, že to dělají boty :-)

Soňa Prachfeldová 15.5.2021 20:00

Ten prd mě asi rozhodil s botami :-)

Soňa Prachfeldová 15.5.2021 19:59

S takovými boty jedině na ušní :-)

Dana Puchalská 15.5.2021 17:17

Ony boty mi vykouzlily úsměv..... děkuju za něj.

Jitka Caklová 15.5.2021 12:44

No vida, i o prdu se dá napsat příspěvek :-) Mám na domácí nošení zdravotní pantofle Peter Legwood. Mají poměrně hlubokou patní jamku a když v nich chodím naboso, tak skutečně, co krok to prd, jako babička, když šla s dětmi, Sultánem a Tyrlem na zámek, "i pomyslela si, než tam dojdu, tak se p....." :-)

Zuzana Pivcová 15.5.2021 09:21

Kdepak, já jsem tam pracovala až od jara 1990. :-D

Martin Vrba 14.5.2021 19:48

Paní Pivcová, tak to jsem vás tam možné slyšel vrzat, v té budově měl depozitář i Vojenský historický ústav a já tam chodil často (1969 – 1978) vypůjčovat exponáty – rekvizity pro natáčení ČST.

Zuzana Pivcová 14.5.2021 19:11

Se mnou to sice nebylo až takhle, ale vím, že jsem v archivu na Invalidovně měla kdysi pracovní boty, z nichž jedna hrozně vrzala. Tam byly pomalu kilometrové vzdálenosti a vždy bylo už zdaleka k poznání, že jde Pivcová. Nakonec jsem je vyhodila, to se nedalo poslouchat.