Rostlina hojník horský se vyskytuje v hornatých oblastech Kréty a pevninského Řecka, například v oblasti pohoří Epirus. Zkrátka, jde o horskou rostlinu, takže ji nehledejme na placatých vyprahlých ostrovech, kde žádné hory nejsou. Vyskytuje se i na Balkáně, v Karpatech, ale Řekové ji využívají běžně a právě tam má český turista největší šanci se s ní seznámit.

Řekové s oblibou říkají, že právě čaj z této rostliny přispívá k jejich dlouhověkosti a permanentní pohodě. Ve světě přírodního léčitelství má hojník pevnou pozici. Využívá se proti zánětům, infekcím, revmatickým potížím, dříve ho lidé často používali při hojení ran. Český název hojník prý dokonce souvisí právě s tím, že se používala při procesu hojení.

Rostlina může být vysoká až padesát centimetrů, kvete drobnými žlutými kvítky a roste volně v řeckých horách. Odvaru z ní připravenému se tam také často říká pastevecký čaj, protože ho pili lidé, kteří byli třeba i několik dnů s ovcemi či kozami na pastvinách. Nyní mnozí Řekové tuto bylinku přidávají také do různých jídel. Její chuť je zvláštní, ne každému musí sednout, ale kdo jí propadne, dává si řecký horský čaj znovu a znovu. Je výborný chlazený, s ledem, což je kombinace ideální do letních dnů. V posledních letech se dá v Česku sehnat přes různé obchody nabízející řecké speciality a už se objevuje i v nápojové nabídce některých restaurací. Vsaďte se, že pokud ho někde v Česku na jídelníčku uvidíte, zpravidla má s tím podnikem něco společného nějaký Řek.

Takže, pokud někde na toulkách Řeckem spatříte svazky podivných, ošklivých, suchých stébel, může to být právě svazek hojníku horského. Ostatně, každý jeho prodejce rád vysvětlí, co s ním. Protože Řekové velmi dobře vědí, že to je nápoj, který by měl mít v životě každého své místo a jsou na něj patřičně hrdí. A zájem o vše, na co jsou hrdí, milují.