Monolog stařeny

Próza/poezie

Monolog stařeny

Datum: 26. 8. 2021

Diskuze: 24

Úvodní foto: pixabay

Duše je mladá,

tělo však strádá,

bolí mě záda,

život mám ráda.

Je tady stáří,

smutně se tváří,

naděje maří,

ne vše se daří.

Má i své klady –

zmizely pády,

mladické spády,

prohry a zrady.

Živote, díky,

popíjím střiky,

neměním zvyky,

polykám vzlyky.

| Moje poezie

Autor: Věra Ježková

Hodnocení článku:

27 hodnocení

Moje hodnocení:

Rostislav Mraček
Dana Puchalská
Jana Hošková
Naděžda Špásová
Anna Potůčková
Eva Mužíková
Libuše Křapová
Vladislava Dejmková
Martina Růžičková
Marcela Pivcová
Lenka Hradecká
Zuzana Pivcová
Jana Kollinová
Zdenka Soukupová
Alena Vávrová
Eva Krausová
Irena Mertová
Vlasta Rejmanová
Jana Petlachová
Jindra Hubačová
Jan Zelenka
Soňa Prachfeldová
Marie Seitlová
Jitka Hašková
Dalibor Polanský
Daniela Řeřichová
Jana Šenbergerová

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

24 komentářů

Alena Švancarová 31.8.2021 12:34

Vzhledem k Vašemu věku máte hodně důvodů nepsat takhle - pesimisticky.Brrr...

Věra Ježková 31.8.2021 09:51

Aleno, je to nadsázka. A zní podle mě lépe než třeba starší, nebo stárnoucí, ženy. :-)

Alena Švancarová 30.8.2021 23:01

Monolog STAŘENY?Proč?

Dana Puchalská 27.8.2021 08:38

Moc hezká poezie. A já Ti za ní děkuju.

Věra Ježková 27.8.2021 07:38

Děkuji znovu. Nejsem pesimista, zažívám a očekávám i chvíle radostné, pohodu. Ali, já vím. Občas tě cituju. :-)

Anna Potůčková 26.8.2021 20:39

Věrko myslím si, že nás ještě spousta příjemných chvil čeká. Na mračení snad máme ještě čas, byt někdy nás tělo nechce poslouchat a dělá si co chce.

Eva Mužíková 26.8.2021 20:17

Věrko povedené, " lehce stravitelné", tak to mám moc ráda.....

Alena Tollarová 26.8.2021 19:54

Věrko, takto si představuješ monolog stařeny? Ze svých zkušeností to nemáš. Jsme přece ten nejlepší ročník! :)

Martina Růžičková 26.8.2021 19:10

Věro, bezva napsáno :-).

Zuzana Pivcová 26.8.2021 16:00

Věrko, začátek Tvé básně koresponduje s výrokem na mém Profilu i60. Takže věz, že Ti dobře rozumím. Ale myslím, že nás obě i další ještě život v mnohém potěší.

Zdenka Soukupová 26.8.2021 13:33

I když je to nadsázka, myslím, že to sedí. Teď je ovšem otázka: ještě se to změní?

Věra Ježková 26.8.2021 11:11

Děkuji vám. Básnička je samozřejmě trochu nadsázka. Nic pesimistického na ní neshledávám. Jsem realista. Důvod k optimismu nevidím.

Irena Mertová 26.8.2021 10:57

Výstižné, ale to "život mám ráda" je nejdůležitější :-)

Eliška Murasová 26.8.2021 10:42

Věrko, živote, díky ....

Blanka Lazarová 26.8.2021 10:20

Své tělo přirovnávám ke karoserii. A ta má určitou trvanlivost. A co nezvládnu sama, pomůže servis. O trvanlivosti duše zatím nic nevím, ale můžeme o tom polemizovat. A samozřejmě se o ni musíme také starat, ať je to jakkoliv. ...........A veršování vás všech se mi líbí.

Jan Zelenka 26.8.2021 09:59

Věrko, opět skvělé. Dokážeš psát ve zkratce a s patřičnou nadsázkou. To já moc neumím. P.S. Chtěl jsem také zplodit krátký verš, leč, nic mě nenapadlo. Tak tedy prozaicky - ve dvou se tím stářím prochází snadněji!!

Jindra Hubačová 26.8.2021 09:57

Jsem objednána do servisu , svoje stáří těžce nesu , součástky prý nemají , snad jim je dodají. Díky , Věro !

Soňa Prachfeldová 26.8.2021 09:48

Vyměňme součástky, pojeďme dál, v oku nám plane mladický žár.

Marie Seitlová 26.8.2021 09:30

Pěkné, zatím snad mám duši mladou. Líbí se mi i to co napsala Jana Šenbergerová.

Jitka Hašková 26.8.2021 09:19

Moc hezké, díky Věro, i když to tak pesimisticky nevidím.

Načíst starší příspěvky