Bertík je již za duhovým mostem a já jsem svoji lásku ke čtyřnohým kamarádům rozdala mezi pejsky v útulku a hlavně mezi fenku mé kamarádky Dorinku a Mattyho, pejska vozíčkáře. Dlouho jsem odolávala myšlence navštívit po čase voříškiádu v tomto městě, bála jsem se vzpomínek. Rozhodnuto! Jana byla pro, tuto sobotu jsme naložily její invalidní sestřičku, oba pejsky a vzhůru za dobrodružstvím.

Počasí jak vymalované, všude plno štěkajících chlupáčů a nedočkavých páníčků. Po nezbytné registraci a veterinární prohlídce dostali oba pejskové startovní čísla na krk (30 a 33) a úderem čtrnácté vše začalo. My jsme si byly vědomé, že jedeme soutěž jen podpořit, oba pejskové krom olíznutí a podání packy nic nepředvedou...

Jaké bylo překvapení při vyhlašování výsledků. Dorinka obdržela cenu poroty což je velké ocenění. A to za souznění s Janou, které všechny dojalo. Matty zaujal svým příběhem pejska u vozíčku, dokonce donesl i balonek a podal packu!! Přestože byl označen titulem: "Cvalda voříškiády", dostal navrch pytel granulek. Nejvíce radosti z celé akce však měla Lucka, Janina sestřička. Povzbuzovala, tleskala, když jsme jí daly na krk obě medaile, jásala, že vyhrála. Takže i my dvě jsme byly chvilkami dojaté. Nejen z výsledku snažení našich pejsků, ale i z radosti této členky našeho týmu.

Skákal pes přes oves, přes zelenou louku,
 zdraví vás Bertice, do prdelky ďourku:))))