Sotva den vstal, hned v šeru zas mizí,

kraj poutníku známý je náhle tak cizí.

S větvičkou chvojí domů si nese

to podivné ticho, co nasbíral v lese.

A když první hvězdičky mrazivý svit

v hlubinách zimního nebe se ztrácí,

to pohanské tvé duši vysílá slib,

že slunce a život se zase k nám vrací.