:-) "Když v nepojmenované vdechneš duši jména,/ ty čtoucí, zdali víš..." Do paměti vryté verše často smyslem a významem obživnou až pozdějším prožitkem,... mirákl... :-)
G.N. Někdy musím několikrát něčí báseň přečíst, abych jí porozuměla. Tak to bylo i v tomto případě, přesto jsem k závěru nedošla. Teprve díky Vašemu " vysvětlení" ve 14.04 a částečně i vyjádření Zuzky jsem pochopila. Já jsem spíš na takové jednoduché veršování u kterého se přemýšlet vůbec nemusí. Jo, zkrátka jsme každý jiný.
13.53 to máš, Zuzko, svatou pravdu! Ale mě v ten den úzkost už tak sžírala, že jsem se rozhodla jí vystrnadit. Posadit jí do vlaku, máchnout za ní dveřmi a alou pryč z nádraží. A teď, když mám pocit, že má chuť mi zaklepat na rameno, tak si představím ten obrázek a tu báseň a zklidním se.
Je to výrazná personifikace. Vlaky se však někdy vracejí a přivážejí zpět i to, od čeho jsme se domněle oprostili. A mně připadá, jako by loučení s "přítelkyní" nebylo zcela bezproblémové a radostné. Tedy, nejen šťastnou cestu, ale nenávrat tam, kde to bolí.
