O mořském koníku

Próza/poezie

O mořském koníku

Datum: 25. 12. 2021

Diskuze: 5

FOTO: Picsart, koláž: autorka textu

Mám sucho v ústech

dnes, včera a dalších

dlouhých sedm let.

Dívám se ze břehu

na ženy ve vodě.

Vlny je houpají,

třesou jim boky,

tiše se vracejí zpět.

Dívám se ze břehu

na děti ve vodě.

Vlny je houpají,

máčí jim vlasy,

jejich je celičký svět.

Dívám se ze břehu

na sebe ve vodě.

Vlny mě houpají,

hladí mě něžně,

slyším svůj zpěv.

Autor: Granda Nekonata

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

5 komentářů

Jana Jurečková 5.11.2022 19:12

Moc krásné. Díky.

Jan Zelenka 26.12.2021 13:54

Trochu surrealistické, trochu smutné, trochu nostalgické.

VANDA Blaškovič 25.12.2021 13:41

Z břehu se také může dívat mořský koník a vlastně kdokoli jiný.

Zuzana Pivcová 25.12.2021 10:46

Dívat se ze břehu na sebe ve vodě, tedy na sebe v době, kdy jste byla šťastná, a přesto osamělá, ne mezi ženami a dětmi. To je dost bolestná představa, zvlášť, pokud trvá ve vyprahlých ústech už 7 let. Já jsem takhle toužila po Albánii a podřízená té touze jsem se tam vracela 5 let za sebou a asi bych jezdila i dále. Teprve zemětřesení mi důrazně řeklo Dost. Děkuji.