V pražském Radotíně, kde bydlíme, pracuje na různých stavbách několik part Ukrajinců. Dva dělníci z Ukrajiny před půldruhým rokem pomáhali i u nás, když jsme se pustili do rekonstrukce sklepních prostor. S jedním z nich, s Denisem, jsme se docela skamarádili. Vyprávěl mi o své rodině a třech dětech. Když říkal, že se domů dostane jednou za čtyři až pět měsíců a vidí, jak jeho děti zase vyrostly, jak jej vítají a říkají, táto, už tady zůstaň, měl v očích slzy. A já pak taky. Dnes ráno jsem si na Denise vzpomněl. Co asi bude dělat? Bude z dálky sledovat, jak se situace na Ukrajině vyvíjí a bát se o životy svých dětí, ženy, rodičů? Nebo se sbalí a odjede bojovat za svou vlast?

Válka (i když oficiálně o válku nejde) je zrůdná a není od nás tak daleko. A s jídlem roste chuť. Nevíme, co se v hlavě toho šílence Putina ještě zrodí. Rusko je jadernou velmocí a představa, že by mohlo jaderné zbraně použít, je děsivá.

Ruská propaganda se snaží dlouhodobě zasívat v demokratických evropských zemích zlobu a nenávist. Cílenými dezinformacemi se snaží podkopat demokracii a vnášet do společnosti chaos a nespokojenost. A to se dezinformátorům daří i v Česku. I já jsem častým příjemcem mailových zpráv plných lží, nesmyslů a hloupostí. Dokážu se jim bránit, ale mnoho lidí jim podlehne.

Svět se stal nebezpečným i díky internetu a sociálním sítím, na kterých se dezinformace rychle šíří. Každý z nás by si měl uvědomit, odkud nepodložené zprávy přicházejí, z jakého zdroje. Sociální sítě či mailové zprávy nemají dostatečnou ochranu proti dezinformacím.

A měli bychom si na ně dát pozor i na tomto našem portálu. Budeme pečlivěji sledovat veškeré komentáře a diskuze na chatech a u článků tak, aby se na našem portálu neobjevovaly informace lživé, či nepodložené. Nechceme být šiřiteli nebezpečných dezinformací. I z toho důvodu jsme zpřísnili pravidla pro ty, kteří na chatu a u článků diskutují a kometují dění pod falešnými profily, neúplnými jmény či přezdívkami. (Pravidla pro vstup do chatů a komentářů najdete na tomto místě). Nebráníme diskuzím, nebereme nikomu jeho názor, ten však musí být vyjádřen pod vlastním jménem.

Měli bychom být všichni schopni přemýšlet vlastní hlavou a zamyslet se nad tím, kdo nám co říká. A mít i sebereflexi a odvahu uznat svůj chybný názor. Třeba tak, jak to dnes učinil i prezident Miloš Zeman, který ruskou agresi ostře odsoudil.

Berme, prosím, všichni, současnou situaci vážně. Nejen tu mezinárodní. Nenechme si vnucovat nebezpečné názory, dnes vidíme, kam až to může dojít.