O vyhazovačích a schovávačích

Ráda poslouchám Rádio7. Přednášky o vztazích si pustím i v reprýze. V této oblasti člověk není nikdy dost moudrý. A v jedné přednášce mne zaujal poznatek, že hledáme své protiklady, aby vyrovnali něco, co nám chybí. Proto se třeba v manželství sejde vyhazovač se schovávačem - a je celý život o zábavu postaráno.

Vím, o čem mluvím. Manžel mne dováděl k šílenství, když si něco koupil a poté co potkal stejnou věc, ale dokonalejší, tu nedávno koupenou vyhodil a koupil si tu další. Dneska mne napadlo, proč už dávno nevyhodil mne, dokonalá jsem nikdy nebyla. Ale asi bych se nevešla do popelnice.

Já jsem v tomhle směru nepoučitelný schovávač. Odstřižek se může hodit, ušiju z něj chňapku. Prázdný pytlík se může hodit. Dám si do něj svačinu, až někam pojedu. Že jezdím čím dál méně? Vyhodit se to může vždycky... Trochu mne vysvobodily kontejnery na tříděný odpad, jinak bych hromadila kelímky od jogurtů. Plastové krabičky od všeho možného jsou pro mne neodolatelné. Tu a tam obdaruji někoho vázou, kterou někdo postavil k popelnicím. Nejen, že nedokážu nic vyhodit, ale ještě rozšiřuji své sbírky!

Když se rozhodnu konečně něco vyhodit, přerovnám své poklady jiným způsobem a vyhodím toho tak málo, že to vlastně ani není znát. Sama vevím, proč mi vyhazování dělá takové potíže. Stíhám toho čím dál méně, také proto, že čučet do počítače sežere dost času, takže odstřižky nejspíš nezpracuju, kolik toho ještě upletu taky nevím. Od pletení mne bolí ruka a záda a vzhledem k tomu, kolik vážím, bych si měla vymyslet něco jiného, než zase sedět.

Já vím, pamatuju, že nebylo a muselo se využít vše, co člověk získat mohl. Oblečení se dá darovat do kontejnerů na oblečení, přebytečné nádobí se dá postavit k popelnicím a "poslat dál" takže je to v mé hlavě. 

Moje děti tohle schovávání nepodědily. Dceru pobavil článek o tom, že dcery schovávaček jsou vyhazovačky a dcery vyhazovaček jsou schovávačky. Moje vnučka se nedokáže rozloučit ani s barevným obalem od žvýkačky. Zatímco dcera mi vysvětlila, že vyhazuje docela ráda. Asi je po tatínkovi nebo jsem pro ni odstrašující příklad.

Každý jsme originál a máme se ve vztazích doplňovat. A každá naše špatná vlastnost je dobrá vlastnost, kterou jsme přehnali. Takže je vždy naděje. Až na to, že vychovávat sama sebe je hrozná fuška.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit