Zdravím vás s Robinem, s mým čtyřnohým ušatým rošťákem. Už to bude rok a půl, co mě v životě doprovází Robin a energii mi tak dává nejen příroda, ale i on sám svou přítomností. Na výlety mám parťáka, jsme tu jeden pro druhého. 

Ráno po probuzení vrtí ocáskem a když se stane, že mám sen a "zaspím", vystačí si se svými plyšáky. Věřte, že pro mne moc znamená, že hned po ránu má někdo radost, že tu jsem. Ostatně to štěstí je oboustranné. 

Úsměvné je i to, že když jdu do kuchyně mu dát krmení, jde těsně za mnou a já jen cítím na nohách jeho mokrý, studený čumáček. Ostatně v poslední době ráno, ať jdu do koupelny, kuchyně ap. pořád chodí za mnou, jakoby si mě hlídal.

Většinu času trávíme v přírodě, v tom našem "pralese" Ressl. Od jara do podzimu si spolu i někdy sedneme na lavičku za domem, já si dám kafíčko a Robin je za "sekuriťáka" a hlídá si své území. 

Byť je u mě až od jeho 11 let, podařilo se mi, že už neštěká na všechny psy, ale s některými už je kamarád, nejvíce s fenkami, ale jsou i vyjímky, že si rozumí i se psy. 

Občas si vyjedeme spolu na výlet, ať už v okolí města nebo do hor, kde se nám moc líbí. Mám ráda velké vzrostlé smrky, které jsou na Moldavě, ale i na Klínech v Krušných horách. 

I v okolí města jsou zajímavosti, jako přesunutý kostel, hrad Hněvín, jezero Most, les Ressl s rybníkem aj. 

Také jsme si vyjeli do Litvínova za trpaslíky do areálu Loučky. 

Chtěla bych uskutečnit s Robinem dovolenou na Šumavě, kterou mám moc ráda nebo aspoň prodloužený víkend v Krušných horách. Tak bychom si tu přírodu více užili. 

Doba sice není příliš šťastná, ať už ekonomicky (zvláště pro nás osamocené seniory), či z důvodu války na Ukrajině, ale můj názor je ten, že nesmíme přestat žít. Naopak je třeba si užít každý den, udělat si třeba jen malé radosti a nepromarnit život smutkem, či starostmi, které mohou, ale také nemusí přijít. 

Tak i vám přeji, žijte naplno. Jít do přírody přece nic nestojí a přesto ten pobyt v ní nám přináší mnohé. 

    Eva & Robin