Jsem
Ilustrační foto: Zuzana Pivcová

Jsem vypálená zem,
kde není kam se schovat,
jsem ukončený sen,
jenž nechce pokračovat,
jsem moře místo pevniny
a hora vedle nížiny,
jsem bzukot roje včel
i pouta bez křídel.

Jsem opuštěná skrýš,
v níž sídlí moudrá sova,
jsem někdy na obtíž
a jindy hledám slova,
jsem tělo horkem zmámené
i ruce s chladem kamene,
jsem ticho bez řečí
a láska člověčí.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
17 komentářů
Marie Doušová
Nádherné,smutné,ale okouzlující.Dík, že můžu prožívat kouzlo Tvých básní.
Zuzana Pivcová
Každý člověk má v sobě více podob, natož pak celé lidstvo. Myslím, že mezi ty negativní emoce se vejde i trochu "člověčí lásky". :-D
VANDA Blaškovič
Zuzano, ahoj, řekla bych, že láska člověčí je jiná...vřelá, hladící, důvěřivá, podporující....ta Tvoje je depresivní. Smutná. Moc Ti přeji změnu, pokud tyto verše odráží Tvoje pocity. Ty určitě víš a pamatuješ si, jak to myslím, co jsme si navzájem tenkrát psaly...
Zuzana Pivcová
Už jsem se dokonce omylem ohodnotila, takže to alespoň pomyslně beru zpět.
Soňa Prachfeldová
Krásné, slova hledat umíš Zuzko.
Marie Seitlová
Moc pěkné.
Martina Růžičková
Moc pěkné verše. Díky.
Anna Potůčková
Zuzko moc hezká je Tvá poezie! Jen dodám, že dnes mé tělo bylo také horkem zmámené
Jana Jurečková
Obrázek nahoře je překrásný. Básnička je obrazem dnešní doby. Ze všech stran na nás útočí tolik informací, že už nemáme před nimi kam útéct ani se schovat, všude si nás najdou / to je aspoň můj případ / Jsou věci, které se mě netýkají, ale přesto se je snažím nějak řešit...
Věra Ježková
Zuzko, moc hezké. Díky.