Marioneta

Próza/poezie

Marioneta

Datum: 14. 8. 2022

Diskuze: 3

Ilustrační foto: Pixabay

Jak marionety vahadla poslouchají
v pomyslném osudu bytí
odvázané nitě
    a...
oči zahleděné do zhasnuté lampy
unavené ze snahy pochopit
     v tom tmavém nebytí

hlava v dlaních plná otupělých neuronů
v tom plném prázdnu světa
      dvanáct úderů odpočítává předehru
   
po níž  křídlovka v dáli něžnou melodií hraje
      k tanci pod hvězdami..

| Moje poezie

Autor: Dalibor Polanský

Hodnocení článku:

Moje hodnocení:

Pro hodnocení se musíte zaregistrovat nebo přihlásit .

SDÍLET NA FACEBOOK

Zpět do rubriky Zpět na homepage

Váš příspěvek do diskuze:

Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit

3 komentáře

Soňa Prachfeldová 17.8.2022 17:30

Člověk ať se snaží jít dál, nebýt loutkou.

Jana Jurečková 15.8.2022 16:27

Smutné verše! Pán se srovnává s loutkou, má všeho dost, cítí se opuštěný, nevýkonný, sám. Kolem je prázdno, tma, zhasnutá lampa.... Moc jsem musela přemýšlet, abych našla nějaký příběh. Je tam ukrytý. Vrcholem smutnu je láhev od alkoholu na zemi. Podle mě nejhorší řešení problémů, ale taková je dnes doba.

Zuzana Pivcová 14.8.2022 18:39

Máte krásné příměry. Při zhasnuté lampě lze vnímat dál, asi jako když někdo přijde náhle o zrak, avšak zůstávat v tmavém nebytí je ubíjející. Plné prázdno světa - to je pro mě dokonalý výraz. Kéž by předehra odpočítaná dvanácti údery patřila jen a jen k něžné melodii, byť třeba jen v dáli. Děkuji.