Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často

Rozveď se, bude ti lépe. Starší ženy slyší tu větu často
Ilustrační foto: Ingimage

Vědí, že jim bude smutno, že samota je ve vyšším věku těžká, že je vysoce nepravděpodobné najít si nového partnera. Počítají s tím, že je rodinní příslušníci nebudou chápat. Přesto se po dlouholetém manželství rozhodli – rozvedeme se. Častěji tento krok dělají ženy.

Celkově počet rozvodů mírně klesá, avšak toto neplatí pro páry vyšší věkové kategorie. Naopak, lidé ve věku přes padesát se rozvádějí častěji než v minulosti. Jenže podléhat pocitu, že jde o nový správný trend vhodný pro každého, bývá zrádné. Psychologové čím dál častěji mluví o tom, že se ve vyšším věku rozvádějí páry, které vlastně žádné obrovské, nesnesitelné problémy nemají. Jen pod vlivem současného nastavení společnosti, které vyvolává dojem, že se všichni neustále musejí bavit, být úspěšní a výkonní, získali pocit, že se v manželství nudí.

Ale hlavně, ze všech stran slyší: Tak proč se nerozvedete?

„Manžel mi v posledních letech leze na nervy, máme malý byt a poté co přestal pracovat, je pořád doma. Jenže, když se chci svěřit kamarádkám, normálně si popovídat o trablech v manželství, vždy slyším věty typu: rozveď se s ním, jsi ještě mladá, samotné ti bude líp. Některé známé mi naopak říkají, že si mám někoho jiného najít. Všechny mé známé jsou rozvedené, dvě jsou vdovy, jedna je svobodná celý život. Vlastně si připadám jako výjimka, když jsem v mém věku stále vdaná za stejného muže,“ říká pětapadesátiletá Jana z Ostravska. Za největší problém svého manželství považuje nudu. „Neříkáme si nic pěkného, nikam nechodíme. Máma mi říká, že to je přece po mnoha letech vztahu normální, že si mám vážit toho, že Pavla mám, že až budu stará a nemocná, poznám, jak je důležité nebýt sama. Že pak jde o to, aby si lidé navzájem uvařili čaj. A já vlastně nevím. Nevím co chci,“ svěřuje se.

Když nedávno oznámili rozvod Bill a Melinda Gatesovi, mnozí lidé říkali, že jeden z nejúspěšnějších lidí světa a jeho žena přesně vyjádřili jejich pocity. Gatesovi totiž svůj rozvod komentovali větou: „Už nevěříme, že bychom v další fázi našeho života mohli jako pár společně růst.“

Každý si pod tím může představit něco jiného, ale je to výstižné. V životě přichází chvíle, kdy lidé dojdou k závěru, že jim bude lépe každému zvlášť a je jedno, zda jde o miliardáře nebo penzistku z malé české vesnice. A současná doba ke snění o dalším růstu hodně přispívá. Zatímco dříve si lidé v šedesáti přáli život tak nějak společně v klidu dožít, nyní si mnozí od následujících let slibují nové zážitky, naplnění svých snů.

„Je třeba konstatovat, že většina rozvodů je naprosto zbytečných a rozcházejí se i lidé, kteří se k sobě povahově hodí,“ říká psycholog Jeroným Klimeš, který rozhodnutí jít s někým do vztahu přirovnává k tomu, když se spolu lidé rozhodnou plavit na jedné lodi po dlouhé trase. A jestliže se spolu plavili dlouho a nepoprali se přitom, je celkem podivné, že najednou přijde chvíle, kdy jsou přesvědčeni, že už spolu nevydrží. Jenže přesně tak tomu nyní často je. Jednou z příčin je to, že se lidský věk za posledních dvacet let prodloužil, muži žijí v průměru sedmdesát šest let, ženy osmdesát dva. Takže je logické, že mnozí lidé si v padesáti či šedesáti letech uvědomí, že mají před sebou ještě docela hodně let a postaví sami sebe před otázku: Proč je nezkusit prožít jinak než žiju právě teď?

„Vím, že to co teď řeknu, bude jako přes kopírák, protože jsem přesně totéž mnohokrát četla, ale já si opravdu, když děti odešly z domova, uvědomila, že se s mým mužem ukrutně nudím, chátrám, degeneruju,“ říká jednašedesátiletá Irena, která se rozvedla přes devíti lety. „Děti mě nechápaly, kamarádky ano. Můj muž byl úplně normální hodný chlapík, který chtěl od života už jen pohodu, klid, to znamená každý večer u televize. V půl osmé jsme zasedli, v devět chrápal, když jsem ji chtěla vypnout, probral se a vynadal mi, proč to vypínám, když se dívá. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok. No tak se teď dívám na televizi sama, občas, na to, co chci. Chodím do divadla, vařím jen to co jím já, uspořím si na dovolenou u moře. Nájemné v garsonce utáhnu. Mám klid. Jsem sobecká? Proč? Celý život jsem dělala vše pro něj, pro děti. Zbytek života dělám vše jen pro sebe,“ vypráví. Děti jí říkají: „Mami, proboha, vždyť jste měli normální manželství.“

Irena: „No měli, všechno bylo naprosto normální. Přesto jsem se rozvedla.“

Mnoho lidí podlehne obavám z blížící se penze. Jsou pod vlivem článků o lidech, kteří až po odchodu do důchodu zjistili, jak obtížné pro ně je být neustále celé dny spolu. Začali se hádat, vlastnosti, které jim navzájem vadily, se projevovaly silněji než dříve. Někteří proto přistupují k rozvodu už preventivně před penzí.

Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“

Dříve se tolik nemluvilo o štěstí. Nyní je to jedno z nejpoužívanějších slov. Lidé tedy mají pocit, že v životě musejí být šťastní a to se odráží i do jejich vnímání problémů v manželství. Dříve se nějak ani nepředpokládalo, že by manželé po třiceti a více letech měli být šťastní, úspěchem bylo, když byli aspoň spokojení.

Každopádně jde o jev, který naši předkové neznali a asi by se hodně divili, že se nyní padesátileté a šedesátileté dámy chtějí rozvádět místo toho, aby se třásly strachy, že se jejich manžel zakouká do mladší ženy.

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
76 komentářů
Jitka Caklová
Jak vidno ani vám nedošlo, o čem můj příspěvek 08:21 je. Za víc jak osm let mého působení na íčku pan Raška řešil mnoho problémů vzniklých zaváděním paralelních (fiktivních) profilů s "krycími" jmény, aby dotyční mohli "od plic" a rádoby bezpečně, napsat, co mají ve své hlavě. Co se týče profilů, tak když kliknu na vaše jméno u příspěvků 13:44 a 13:51, tak žádný článek nevidím. Tím, že sama Blog nemám, tak ani do ničích blogů nenahlížím. Za pologramota považuji sebe, neboť celým životem procházím, z mého pohledu poměrně úspěšně, se základním vzděláním, a i tak mám dva profily, pouze ten druhý nepoužívám pro nekalé účely, tedy vlastně vůbec. Virtuální svět je nebezpečný, pravda někdy i bezpečný v tom, že nikdo neví kdo je kdo. Já když si založím profil Anežka Uplakaná, Újezd 81, tak můžu psát hovadiny a v hloubi Duše se můžu chechtat, jak jsou lidi hloupí, že mi skočili na lep. A pokud máte dojem, že například s vámi bojuji, pak je to boj ve vaší hlavě a se mnou nemá nic společného. Nejlepší by bylo, kdyby všichni otitulovaní měli své tituly napsané na čele, aby ti pologramoti si to mohli přečíst a náležitě k nim vzhlíželi. Tak asi tak :-)
Libuše Křapová
Nakoukla jsem na váš blog, pane Berko, a dala vám hvězdičku. Pěkně píšete.
Jindřich Berka
Paní Caklová, za "pologramota" se nepovažuji. Jsem sice vyučen mlynářem, ale mám 2 VŠ, studoval jsem doktorský program, ruštinu na Lomonosově univerzitě v Moskvě a auditorský certifikát na auditora bezpečnosti potravin na VŠCHT v Praze. Nestuduji zde lidi na profilech, ale čtu se zájmem, co vytvořili, čím mě oslovili a potěšili. Jindra
Jindřich Berka
Dobrý den paní Caklová, proč musíte pořád s někým bojovat? Co jsem já vám udělal? Mám na I60 blog. Je tam přes sto článků. Možná i 200. Já to nepočítám. Píši o svých emocích, co se lidem podařilo, držím jim palce, aby se měli rádi. Také něco z mé odbornosti. Jsem vrchní rada v oblasti bezpečnosti potravin. Takže nějaké rady. Také na pár hodin učím, tak píši o problémech ve škole. Proč děti nečtou, neumí radit a mnohdy neujdou ani 5 km, když jdeme na procházku. Mám rád lidi i když vím, že jsou zatrpklí. Umím se i vcítit. Mají určitě nějaké problémy. Vidím život z té světlejší stránky. Dnes se tomu vznešeně říká být pozitivní. Přát sobě, druhým, hodně se smát. Utřít oči od slz a roztáhnout ústa k smíchu. Moc vám přeji. Hodně zdraví, spokojenosti a radosti. Jindra
Jitka Caklová
Nojo CÁklová :-) Ano, co píši já, vypovídá o mně, protože je to záležitost mojí hlavy. Stejně tak, co píšete vy je záležitost vaší hlavy. Co píšete o mně vypovídá o vás a co doporučujete mně zároveň platí i pro vás.
Martin Vrba
Nojo, paní Cáklová, máte naprostou pravdu ve všem, co jste kdy řekla a ve všem, co do konce života řeknete a určitě máte pravdu i ve všem, koho vám připomínám a budu připomínat. Já to nechci a nebudu a ani nemohu to ovlivňovat, protože je to záležitost vaší hlavy. Hlavně klid - klid - klid. :)
Barbora Bělíková
Pane "Martine Vrbo", dost dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, proč mi připomínáte jednoho hajzlíka ze základky, který šikanoval holky. Na kluky si netroufl, protože by dostal přes hubu. Muž, který žije ve spokojeném svazku s ženou, nepotřebuje "právo být rozmazlován ženami na íčku" (14:22). To samé platí i pro "Jindřicha Berku". I pologramot umí komunikovat ze dvou, či více profilů. Pan "Berka" napsal článek, v podobném slohu, jako píše "pan Martin Vrba" https://www.i60.cz/clanek/detail/31061/kdyz-je-stary-muz-smutny a když si zadám do "lupy" Jindřich Berka, otevře se mi "jeho" profil, bez jediného článku. Takže "pánové", případně "dámo", nedělejte z lidí hlupáky, neboť, Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá.
Jitka Caklová
Škoda že ne na paní "Colombovou" :-) :-) :-)
Martin Vrba
Paní Caklová, tímto 14:22 jste si vyčerpala pro tento měsíc veškerou konverzaci zdarma se mnou, budu se těšit na další měsíc, že se zase ozvete. V případě, že váš zájem je tak hluboký, že máte zájem o placenou konverzaci se mnou, tak se obraťte s důvěrou na mého producenta. :)
Jitka Caklová
14:22 Jen pro upřesnění, ne jen, že neumíte číst příjmení, ale ani hodiny. "12:16 Paní Caklová" ???
Jitka Caklová
..... Zatím se cítíte být na koni, neboť vám ještě nedošlo, že vše co podsouváte druhým, vypovídá pouze o vás. Až nyní HOWGH!!!!
Jitka Caklová
14:22 Vaše ubohost by mi už ani nestála za reakci, ale je mi jasné, že vše jsou výmysly vašeho mozku, bez špetky srdce a proto reaguji. Mě nikdo, natož muž, neučinil nešťastnou a už vůbec ne na věčné časy. S manželem žijeme ve společné domácnosti 23let, oba s vlastní zkouškou z předešlého manželství. Pouštím se do akcí, o kterých vím, že zvládnu a o tom, kdo tady působí trapně, by se dalo polemizovat, nepochybuji o tom. HOWGH!!!
Martin Vrba
12:16 Paní Caklová, vím, že vás nějaký muž učinil nešťastnou na věčné časy, ale tak to vraťte přímo jemu, a pokud už nežije, tak mu choďte třeba krást kytky z hrobu, jinak řečeno - pouštějte se jen do akcí, které zvládnete, takto už tady působíte jen trapně. Snesu všechno - když je v tom alespoň špetka vtipu. Nás mužů je tady hrstka a máme tedy právo být spíše ženami rozmazlováni, než zesměšňováni. :) Ze mne nemusíte mít žádné obavy v žádném směru. Z vás čiší jen problémy na sto honů daleko a jen specializovaný lékař by z vás měl radost. :)
Zuzana Pivcová
Když už tady byla řeč o dvojici Fajtlových, podobně spolu zůstávali i manželé Peřinovi. Když budete chtít, přečtěte si zde můj někdejší článek Má setkání s válečnými letci.
Jitka Caklová
23:16 Ne já, ale Vaše dokonalost, či spíše ješitnost.
Jitka Caklová
LÁSKA má mnoho podob a její přítomnost se u člověka neprojevuje pouze ve vztahu dvou lidí, kteří spolu žijí, ale v projevuje se i ve vztahu k lidem obecně. Naopak absence LÁSKY způsobí, že se člověk do problémů druhých neumí vcítit, zesměšňuje a ironizuje jejich slabost, sype sůl do jejich ran, aniž by si uvědomil, že jim ubližuje.
Martin Vrba
Pane Berko, vystihl jste to přesně a stručně a já to jen shrnu. Ti lidé se musí stále milovat. Musí si spolu rádi i dál třeba jen povídat, když už ubyde ta fyzická láska - musí být rádi spolu - těšit se jeden na druhého - musí mít jeden o druhého starost - soucit s ním - musí s tím druhým plakat i smát se - když jsou k tomu důvody. Když jednoho bolí zub, tak se "musí" skoro rozbolet i toho druhého! To vůbec neznamená, že nemohou mít spolu spory, často je to důkaz jenom jejich temperamentu a že každou věc spolu řeší a diskutují spolu - že nemají před sebou tajemství, vždy tam musí být ale ta LÁSKA. Ti lidé se nesmí odcizit, začíná to tím, že spolu přestávají mluvit, pak nastává nuda a po nudě dokonce snaha tomu druhému ublížit - osolit mu jeho bolavé rány - zneužít tu znalost slabosti k ubližování a ne k pohlazení ran - jak to bylo na počátku jejich vztahu.
Jitka Caklová
06:58 "Když totiž žena miluje, tak pečuje, ale když ne, tak někdy zraňuje." Z mého pohledu, když žena ví, proč miluje, tak s láskou pečuje. Bez lásky zraňuje pouze sebe, aniž si to uvědomuje a vztah ničí. Paní Fajtlová dobře věděla proč svého nemohoucího muže miluje, stejně jako to vím já ♥
Jitka Caklová
23:16 Ano zavedla a opět jste se tohoto "scestí" ujal s bravurností sobě vlastní. Ne každý s životem a s lidmi, které na své cestě životem potkává, dokáže "vyčurávat" zesměšňováním a ironickými poznámkami nejen vůči paní Macháčkové. Zároveň všem lidem přeji, aby z "jámy", do které se nevědomky dostali, se ve zdraví "vyšplhali" díky vlastní síle (z vlastní zkušenosti vím, že to není lehké), a díky prožité zkušenosti si užívali spokojené bytí ♥ No a těm, kteří v této a podobné "jámě" dosud nebyli, přeji, aby do ní nespadli, obzvláště v době, která přichází.
Jindřich Berka
JDE TO!! Se zájmem jsem sledoval opakování dokumentu o letci Františkovi Fajtlovi, který bojoval proti fašismu. Jako letec úspěšně bojoval s Němci. Nad Francií byl sestřelen a ač byl obklíčen jim utekl a přes celou zemi a Španělsko se dostal do Velké Británie, kde se znovu začlenil do bojové letky. Proč o tom píši? Inspiroval mě jeho životní vztah se svou manželkou. Byl to příklad, jak by to mělo mezi ženou a mužem fungovat i po několika desítkách let. Ze začátku se chlapec musí dívce líbit. Paní Fajtlové se líbili tmaví a ramenatí. Dostala ho. Bylo vidět, jak o něho s láskou pečuje. Je to jedna věc, co jsem za léta pochopil. Když totiž žena miluje, tak pečuje, ale když ne, tak někdy zraňuje. Na našich webových stránkách je příběh ženy, která se po několika desítkách letech nudí. Singl kamarádky ji radí, ať se rozvede. Musím říci, že Fajtlovi se velmi vysokém věku určitě nenudili. Utkvělo mi v paměti, jak pan generál v 89 letech povídá: „Večer si sedneme a povídáme. Pořád máme o čem“!!!! Děkuji jim za příklad. Nejen za jejich statečnost, kterou jako vlastenci prokázali, ale jako lidi, kteří se i po letech mají stále rádi. Čest jejich památce.
Martin Vrba
Paní Caklová, to že si dělám ze všeho legraci, tak to neznamená, že se neumím nad věcí zamyslet i vážně a z článku o rozvodech starších lidí bych vypíchnul toto - podstatu problému, co napsala Psychoterapeutka Meredith Shirleyová, která se takzvanými šedivými rozvody zabývá, a ta říká: „Doporučuji si vždy předem odpovědět na otázku: co doufáte, že se po rozvodu stane? Mnoho lidí totiž neví. Když se žena rozvádí s alkoholikem, násilníkem, někým kdo ji psychicky týrá či jim vztah z jiného vážného důvodu nefunguje, má jasno – chce žít lépe. Ale když jde o unavené manželství, mnohdy si lidé vlastně nedovedou říct, co očekávají. Dobré je, když si člověk pokusí sepsat, co rozvodem získá, co ztratí a pak si nad tím delší dobu v klidu přemýšlí, než se rozhodne.“ konec citace. V tom je jádro pudla. Mnozí lidé jsou už tak založeni, berou život už svého mládí jako tragédii, neustále se s ním perou, cítí se životem - osudem oklamáni a zrazeni, aniž by ještě k sobě nějakého partnera měli a očekávají, že ten ho konečně vyvede z jeho postoje k životu, ale to bez změny jeho samotného není uskutečnitelné. Z takového života se pak právem cítí být unaveni. To, že oni samotní svým postojem unavují toho druhého stejně (možná i více) - to si nechtějí připustit. I na každém dobrém zážitku si každý, když hodně chce, si najde něco tragického a to se jim daří. A tak, jak takový mladý člověk všechno sázel na tu změnu po svatbě, že ho jeho partner z toho životního postoje vyvede, tak pak dříve nebo později ho ve svém nitru obviní z toho, že se tuto nepovedlo, že ON ZKLAMAL a že chyba byla už třeba ve výběru nebo dokonce v něm samotném - to si nechce připustit. Po rozvodu a novém sňatku mu to opravdu vyjde, najde si někoho lepšího k sobě, nebo si najde někoho, který zase nebude zase ten pravý, nebo zůstane dotyčný sám a je v té samotě konečně šťastný nebo zase nešťastný, jak už byl založen po narození - s postojem, že život je tragédie - že ostatní si žijí a jemu se život vyhnul a on jen sbírá jednu tragédii za druhou. A není na tom postoji taky něco tragikomického - já si myslím, že ano. Někdy se totiž může stát, že v tom pozdním věku může ten člověk se špatným postojem ztratit i toho posledního člověka - parťáka, který ho znal, toleroval jeho chyby a třeba byl jen o maličko v tom vztahu šťastnější, než ten, co si požádal o rozvod. A tak ten jen o maličko méně spokojený pak může ten rozvod považovat za malé vítězství nad ním, nad jeho postojem k životu, ale pak zjistí, že zase prohrál další bitvu ze životem. Proč? Protože se životem se nemá bojovat, ale pěkně v něm za všech okolností se snažit proplout a to, jen když to trochu jde, s dobrou náladou a humorem. :)
Martin Vrba
Paní Caklová na to "scestí" od paní Machačové k bimbáskům jste mne přece zavedla Vy sama svou poznámkou z 23.10.2022 08:38. Psala jste to Vy o těch mužích s malým přirozením (to vy jste vykolejila ten "vlak"s paní Machačovou - ne já. A já jsem měl pro ně - pro ty muže tedy jen ta povzbudivá slova. Musíte si buď lépe pamatovat, co píšete, nebo si to znovu po sobě přečíst. A tam to bylo o mužích, ne o ženách. A co se týká výsměchu, tak v tom máte pravdu. Už dávno jsem si zvolil tento styl svého života. Vysmívám se ale naprosto všem a všemu a nejvíce sobě samotnému. Je to lepší, než nad světem a nad sebou samotným neustále plakat. Ano - snažím se všechno obrátit v legraci, jsou však lidé, kteří dokáží i opak - jsou to mistři tragédie. Přeji Vám dobrou noc a hezké sny. :)
Jitka Caklová
Pane Vrbo, jste mistr obratu a zneužil jste k tomu "bimbáska". Jak souvisí, co jste napsal 19:14 s paní Macháčkovou 20.10.2022 19:56, která se nechala zahnat životem do kouta? Z nepochopení vzniká nedorozumění a vyjadřovat se "vtipně a ironicky" 01:11 o paní Macháčkové a řadě dalších žen, které zmiňuje, je Váš další výsměch běžnému životu.
Martin Vrba
23.10.2022 08:38 Velikost "bimbásků" je záležitostí současné módy a porno průmyslu. Tedy pokud se nejedná zrovna už o něco patologicky mikroskopického - tak opravdu na velikosti tolik nezáleží - to nemám ze sebe - ale k tomu se vyjádřily v průzkumech prý ženy - nebo lhaly a proto ty některé obtloustlé vítačky migrantů na nádražích si od afričanů slibovaly konečně uspokojení - že příchozí proniknou skrze sádlo až k jejich bodu "G"? Všechno je možné - třeba za celou migrací Afriky do Evropy stojí v pozadí naše nespokojené ženy s evropskou velikostí bimbásků? Pak okřídlená a ověnčená a nakonec proklínaná věta matky všech Syřanů - A. Merkelové: "Všichni Syřani do evropy", nebyla vyřčena z humanitárních celosvětových důvodů, ale ze zcela zištných sobeckých důvodů našich některých žen - zrádkyň. Ale v době antiky bylo například spojováno velké přirození s menším intelektem. Historici umění mají vysvětlení. Malý pohlavní úd byl známkou kulturní vyspělosti, rozvahy, atletičnosti a mužnosti. No - možná se měli spíše zeptat žen hysteriček než mužů historiků? :)
Martin Vrba
A znáte tuhle anekdotu? K rozvodovému řízení se dostaví muž (95) a žena (90) a rozvodový soudce se jich ptá: "Proč se chcete rozvést?" Muž a žena odpoví současně a stejně: "Pro nepřekonatelný odpor". Rozvodový soudce se jich ptá: "A kdy jste ten odpor k sobě pocítil?". Oba současně odpoví: "Hned krátce po narození našich třech dětí", a soudce na to: "A proč jste spolu zůstali až do dnešních dnů?" Oba odpoví současně: "Nechtěli jsme se rozvádět kvůli dětem a když už ty všechny děti umřely, tak se chceme nechat dát konečně rozvést. :) :) :)
Eva Kopecká
Dodatečně mě zaujala věta...že většina rozvodů je zbytečných, protože se rozvádějí lidé, kteří se k sobě povahově hodí ... Když už člověk začne podnikat kroky k rozvodu, má za sebou kus společného života s tím druhým a před sebou potíže a starosti. Lidi se musejí domluvit na majetku, na bydlení. A buď na péči o děti a argumentech pro své rodiče, kteří k tomu budou mít nějaký komentář, nebo v případě našeho věku na argumentech pro dospělé děti. Takže slovo zbytečný rozvod není namístě. Může být rozvod ukvapený, špatně načasovaný, nepromyšlený, nedotažený, atd. Ale zbytečný...snad jen v případě, že po čase oba zjistí, že ten život po rozvodu není takový, jaký si představovali a oba to chtějí vrátit zpátky. Povahová shoda nám v manželství nezaručí, že od sebe nepůjdeme. Vzpomínám na reakci své dobré známé. Bylo mi přesně mezi 40 a 50, když jsem odešla ze společné domácnosti. Svět se to dozvěděl za čtvrt roku. Její reakce? Já myslela, že už to spolu nějak doklepete. Uplynula řádka let. Oni to do toho důchodu doklepali. A za pár společně prožitých seniorských let šli od sebe. Ne, neřekla jsem ji, že jsem si myslela, že to už nějak doklepou. Nepřišlo mi to taktní. Mezi námi, ani tenkrát od ní....
Jitka Caklová
Osobně proti odlišným názorům nic nemám, neboť každý má právo vyslovit ten svůj. Pochopit spousty vtipu a ironie, obzvláště, když se mě daná věc bytostně týká je velice těžké. Dám jeden příklad z mnoha: Chtějte od muže s malým přirozením, který z tohoto má celoživotní trauma, aby se smál vtipům na toto téma. Každý člověk je jedinec se svými dostatky i nedostatky a dokud nepochopí zákon rovnováhy, kterým je sebepoznání, tak mezi těmi, kteří se mu jeví jako dokonalí, nemá šanci obstát. Kdo se chce naučit sám sobě zasmát a nevidět chyby druhých, nechť si shlédne toto video https://www.youtube.com/watch?v=GVSbYEtlBw8&list=RDLVgOa8GInTXx0&index=4
Martin Vrba
22.10.2022 08:48 Pane Berko, zřejmě jste mne špatně pochopil, že bych já něco paní Macháčkové záviděl. Vy jste možná ani nepochopil, že v tom, co jsem psal o paní Macháčkové bylo spousty vtipu a ironie, abych poukázal na to, že ona je v situaci, kterou by jí jiní mohli závidět. Rozumíte? Psal jsem, že JINÍ, ne tedy JÁ a v tom je podstatný rozdíl. Nebudeme si zalhávat, že takový svět je. NE TEDY ALE JÁ. Chtěl jsem ji upozornit na to, že není úplnou samozřejmostí mít ÚPLNĚ VŠECHNO, že není úplnou samozřejmostí si najít partnera, s kterým nám bude dobře po všech stránkách celý život a také o tom, že záleží i na tom, co my můžeme nabídnout i my tomu druhému. A tam jsem pro lepší pochopení použil i to materiální přirovnání - že jeden má to a druhý zase něco jiného a jen málokdo má obojí. Nechtěl jsem přímo psát o duševním bohatství a duševní chudobě - sám vidíte, jak to vypadá nedobře. Ale protože jste to nepochopil, tak jsem to napsal. Ti lidé si totiž musí rozumět právě nejvíce v tom duševním bohatství. :) Barák si můžete koupit, když vyhrajete ve sportce, ale rozum a cit v apatice nekoupíte a ve sportce taky není na tahu. Nic ve zlém - snad jste to pochopil, jak jsem to myslel s paní Macháčkovou, že ten její partner ani nechápe, že by jí měl udělat radost a někam ji vyvést. Zvláště, když existují pro to příklady i z filmu: https://www.youtube.com/watch?v=TkSJ0BzjCnE
Alena Rambousková
Kdo vám řekl, že vás někdo udělá šťastným? Pokud je partner alkoholik, nevěrník, surovec (píšu mužský rod, ale myslím to u obou pohlaví), pak je to jasné. Ale jinak si prostě štěstí musíte vybudovat sami. Jestli jste celé manželství táhla sama, zase je to jen vaše chyba. Po svatbě jste byli zamilovaní, v té době je potřeba dát vztahu správnou podobu, výhodnou pro oba. Ve stáří už to nespravíte, tak se nelitujte. A nikde není psáno, že musíte být stále "jak svázaní". Mějte čas jen pro sebe, a pak budete rádi trávit chvíle také spolu. Jestli vám manželství nefungovalo, když jste měli na krku rodinu, v důchodu to lepší nebude. Jestli jste hezky žili i v mládí, i to stáří bude hezké.
Jitka Caklová
Každý jsme nějaký, každý jsme dosud nějak žili a jedinou pravdou je, že tento život nějak musíme, i s těmi blbci, chudáky, hlupáky, psychopaty, závistivci, a nevím, co ještě, chtě nechtě, dožít na této krásné planetě. Jaké si své dožití kdo udělá, takové ho bude mít :-)
Jitka Caklová
Pane Berko, ve 12:32 jste přesně trefil "hřebík na hlavičku", neboť k "některým z nás patříte i Vy a to Vám přeji :-) :-)
Jindřich Berka
Pane Vrba, rád vás čtu, jste inteligentní muž, ale vane z vás závist. Mě je u pr.. jestli je někdo bohatý. Paní Macháčková nebo Bill Gates. To nezměním. Přeji. Nepotřebuji být bohatý, ale být zdravý, kvalitně žít a mít dobré vztahy. Vše ostatní je imaginární. Jsem tu chvíli a nebudu si zaplevelovat závistí hlavu. Nic ve zlém, ale také já mám máslo na hlavě, ale závidět jsem se ještě nenaučil. Jindra
Elena Valeriánová
Pan Vladimír Molík není chudák, ale psychopat. Měl by se nechat se svými názory zavřít do blázince.
Lenka Kočandrlová
Chudák pan Molík...Jak je starý,tak je hloupý,nepřišel vůbec k rozumu,setrvává ve svých bludech ,a proto je na tom takhle....a asi nikdy to nebude mít lepší !!!
Jindřich Berka
Dobrý den, někdy mám pocit, že v diskuzi ke článkům napříč tématy někteří z nás utíkají od zde rozebraného problému a řeší mnohdy mezi sebou žabomyší pře nebo spíše chtějí soupeřit, kdo má větší pravdu. Myslím si, že je lépe říci svůj názor a ostatní jsou natolik podle mě inteligentní, že si vyberou. Hezký den přeji. Jindra
Libuše Křapová
Evo, vysvětlila jste to hezky. Připomnělo mi to jednu historku. Syn známých studoval v Praze. Přišel domů s tím, že Pražáci tvrdí, jak jsou Moraváci bohatí, kolik mají masa z prasat, nekupují brambory, ovoce, mají slivovici a podobně. Otec rodiny řekl synovi, ať kolegy studenty pozve k nim. Kluci natěšeně přijeli. Dostali kromě pohoštění i kbelíky a šli dobrovolně sbírat švestky do sadu. Byla jim slíbena každému láhev slivovice. Nevím, kolik toho nasbírali, prý to nebylo moc slavné. Pak jim otec vysvětlil, kolik kusů švestek je zapotřebí na jednu jedinou štaprlku. Divil se i syn, a hlavně hosté. Že vůbec nevěděli, jaká je to všechno dřina. Omlouvám se Pražákům, tohle není útok na ně. Jen vysvětlení, že na každou situaci může být iks náhledů. Mně je paní M. líto. Plave v tom tak, že nemá sílu situaci změnit a zbytečně zatrpkla. Já z dálky její situaci také neumím posoudit. Snad jen ukázat cestu svým příkladem. Rozváděla jsem se v padesáti. Dlouho jsem to odkládala, myslela jsem, že musím dětem zachovat rodinu. Po rozvodu jsem chodila na brigády, děti byly na školách. Brigády měly i ony, bývalý manžel se s nimi (byly už plnoleté) soudil o snížení výživného. Dva roky, než se prodal dům, jsme měli jen na nutné náklady spojené s bydlením, jídlem a jejich školami. Zaříkala jsem se, že už nikdy žádného chlapa. Osud to myslel jinak. Druhého manžela jsem potkala po své šedesátce. S ním jsem teprve pochopila, jak moc jsem se do té doby mýlila v obsahu slova láska. Ale umřel mi. Opět jsem myslela, že už nikdy. A covid mi přihrál Jindřicha. A to je mi sedmdesát +. Nehledala jsem ho, vůbec jsem s něčím takovým nepočítala. A vida. Dva mí osudoví muži přišli právě až po té šedesátce. Takže holky, neházejte flintu do žita. Chlapů je dost, jen nesmíme být úplně pasivní a zatrpklé. A nebrat každého. Nečekat ani na prince, ti žijí jen v Británii a většinou dělají jen průšvihy. Ten můj bývalý žije pořád sám a neustále naříká, jak špatná manželka jsem byla. Taky úhel pohledu. Někteří lidé mu to věří dodnes.
Eva Kopecká
Ale jo, já Vám docela rozuměla. Jenomže paní Macháčková je hlavně uštvaná. Muž ji deptal a současný přítel se jen veze. Ona pro něj zajímavá je tím, že se on má u ní dobře. Co ještě by měla paní Mácháčková udělat, aby byla šťastná? Nevím. Ona taky ne. Protože jakmile přestane dřít, tak to doma v kuchyni bude chybět a jakmile se budou mít hůř, tak ji i ten lenoch uteče. V jejím příspěvků nevidím, zda ji ty dospělé děti navštěvují a pomáhají. Ono totiž pořád platí, čím víc dělá člověk pro druhé, tím míň si toho ti druzí váží. A tak si představme dvě ženy. Jedná má jedno dítě, chodí na kosmetiku, dbá o sebe. Doma se nepřetrhne. Druhá má pět dětí, je uhnaná, musí počítat každou korunu, takže kadeřník či něco nového na sebe je podružné, hlavně aby se děti najedly, oblikly, měly všechno do školy....a teď mi pane Vrbo řekněte, jak si tak asi představujete fiktivního partnera těch dvou? První je rád za jediného potomka a ženu by za něj nosil na rukou. A taky ji vezme na výlet a nevadí mu se doma zapojit. Druhý přijde z práce, nají se, možná něco udělá v dílně, ale nejspíš půjde asi na pivo a vrátí se domů, až to všechno bude spát. Jeho žena už spí taky, protože ten maraton, co doma má, by odrovnal i koně. Tam nějaký nadstandard v podobě večerního popovídání nebo pozvání na večeři dost dobře není možný. Z časových, finančních, a dalších důvodů. Teď se třeba ozvou lidi, co mají dětí víc, že to u nich funguje a že se podílejí na všem stejnou měrou, ano, možné to je, jak si to kdo udělá, tak to má. Jenomže paní Macháčkové je na nic , když ji řeknete, aby byla ráda, že je zdravá a že to může dělat. Na ní se v životě nabalili akorát dva chlapi, co té její pracovitostí jen využili. Není dobré, když partner se jenom veze a druhý všechno musí oddřít sám. Asi si řeknete, že teda nemusela pěstovat na zahradě a krmit tu domácí havěť na maso. No musela. Už kvůli těm dětem. Aby se měly líp. Co si člověk může vypěstovat, přijde v rozpočtu vhod. Ono to taky dá práci, koupit sazenice, stromky atd. Ale když se ovoce urodí hodně, upeče se, zavaří se, a hlavně děti mají vitamíny. Prase dá fůru práce, mívali jsme, a pak se z toho masa a sádla nějaký čas vyžije. Venkov je dřina.
Martin Vrba
To máte paní Kopecká velkou pravdu, stejnou jako když se řekne, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Paní Macháčková je zdravá a bohatá, někteří lidé jsou nemocní a chudí. A tím, že má paní Macháčková bohatství a zdraví, tak má určitě mnohem větší šanci si najít k sobě někoho, s kým jí bude dobře - tedy toho - po tom touží. Jen v pohádkách je to opačně. Pokud jí ten majetek dělá jen problémy a je z toho otrávená, tak se může toho majetku, který je nad její síly ho udržovat, přece vzdát tak, že ho prodá. Ale to, že si někoho k sobě najde nebo nenajde, tak za to přece nikdo nemůže, dokonce za to nemůže ani ten její přítel, že není tím jejím ideálem a nemá vlastně právo mu něco vyčítat - on má jiné životní hodnoty a má na ně stejné právo jako paní Macháčková. Tak nějak jsem to myslel. Dnes si lidé myslí, že mají nějaký zajištěný nárok na všechno možné, dokonce i dva muži na možnost "rodit" děti, nebo si je osvojit. Nikdo nemá nárok na nic - o všechno se musí člověk snažit - ucházet. Zní to blbě, ale je to také obchod. Už kde jaký ptát staví hnízdo a láká do něho samičku a není vždy úspěšný. :) Člověk musí být pro druhého něčím zajímavý, aby si ho ten druhý oblíbil a toužil s ním život spojil. Mnozí lidé jsou "hromádkou neštěstí" a očekávají, že je povinností toho druhého je z toho vyvést, někdy se i to podaří, ale pokud to má někdo - ten svůj životní postoj už v sobě, kdy si hrál na pískovišti s kyblíčkem, tak do toho pesimismu stejně sklouzne a dokonce se někdy stane, že nakazí i toho partnera. Asi tak - správným příkladem prozření je zde paní Caklová - od hledání viny v druhých přešla správně na hledání svého štěstí v sobě - ve svém pohledu na sebe a svět kolem sebe. Nyní na nás kouká pod svým kloboukem hrdě a myslí si své - tak je to správně. :)
Eva Kopecká
Pane Vrbo, třeba by paní Macháčková ty Vámi vyjmenované životní bonusy vyměnila za to, aby měla z něčeho radost, aby se měla na co těšit, aby měla pocit, že je pro někoho důležitá a že si jí někdo váží. Ono je sice hezké mít prase a velkou zahradu, ale taky to všechno dá hodně práce, než je ten Vámi chválený finální produkt hotový ke konzumaci. My na chalupě zaplaťpánbůh žádná zvířata nechovali, ale velká zahrada, vaření, pečení a zavařování mi při dvou dětech a nákupech dva kilometry daleko daly zabrat na celé léto. Znám tedy lepší zábavu. Děti se přišly akorát najíst, muž přijel z práce unavený a mé každodenní večerní finále byl pokec v kuchyni s horou nádobí den co den. Pro nás, ženské s údělem makej dokud můžeš je jedinou odměnou pocit, že jsme udělaly, co jsme mohly. Ale prožít tak celý život je smutné.
Marie Faldynová
Potěšilo mne, kolik lidí se zastává manželství a připomíná, že život je někdy i nudný - ale to není důvod k rozvodu. Já myslím, že i dospělým dětem rozvod rodičů ublíží, vezme jim jistotu, že aspoň u jejich rodičů to manželství vydrželo. My s manželem jsme leccos nezvládli, ale dneska jsem ráda, že jsme se nerozvedli. A ještě raději jsem, že naše děti mají pěkná manželství, učí se s tím druhým vyjít a jejich dětem - našim vnoučatům - je s nimi dibře.
Martin Vrba
Nojo - ano omlouvám se. Macháčková - Machačová. Vám se to nestává, paní Rychtrová? :):):):)
Miloslava Richterová
:-))))))))))) a už zase komolíte jména ! Pro A. Macháčkovou to ale asi vtipné není..
Martin Vrba
Paní Machačová, nevím na co si stěžujete? Tolik žen vám může závidět. Máte obilí, máte kvalitní hnůj - základ dobré úrody, máte spousty domácích brambor - už se mi sbíhají sliny - každý rok se těším na první nové brambory s tvarohem a máslem od farmáře a vy to všechno vlastníte, máte vlastní jablka - víte kolik dneska stojí ovoce - mnoho lidí na jablka nemá ani peníze - všechno je drahé, máte vlastní zahradu, máte vlastní zvířata - králíky (?) nebo dokonce máte v chlívku pašíka? - já už neměl králíka na smetaně - no snad naposledy před 40 lety - ňam - ňam. Pašíka (tedy jen půlku) jsme měli ze statku, kde manželka dělal provozní v závodní jídelně na vesnici. Vy jste při tom všem tak zdravá - že to můžete dělat? Kolik lidí vám závidí - to nechtějte ani vědět. Potvrzujete tu teorii, že naši předci byli mnohem zdravější právě při té fyzické práci - dneska lidem chybí a dohání to ve fitcentrech. Váš manžel byl na vás zlý, ale už umřel a nemůže vás tedy trápit. Některé ženy se se svým neurvalcem ještě musí trápit - ty vám také závidí. Všichni na tom nejsou dobře tak fyzicky jako vy. Mnoho mužů a žen je už úplně zničených - někteří z těžké fyzické práce v dolech a někteří ze sedavého zaměstnání - obojí tělu i duši škodí Někteří jsou rádi, že se po mrtvici naučili znovu mluvit a chodit. Třeba je na tom stejně i ten váš současný přítel - nemá na to fyzicky a tak raději dělá lenocha - než maroda. Znám jednoho podobného ze zrcadla.:) S tím, že jste lítostivá - s tím by šlo určitě něco udělat - v dnešní době je zcela běžné, že lidé berou antidepresiva - dnes jsou už bez vedlejších účinků a pomáhají. Nemyslete si, že jsou všechny ženy tak nešťastné jako vy, že se cítí jako otrokyně. Jak jsem napsal v úvodu, znám mnoho žen, které by byly ve vaší kůži velice šťastných i bez prášků. Kolik jich touží alespoň po malé zahrádce a nemají ji. Znám jednu paní, která si ji udělala z trávníku před panelákem. Píšete, že potřebujete - chcete své zážitky s někým sdílet. Tady na ÍČKU jste tedy doma - tady se pořádají různé zájezdy a když se tady s někým seznámíte - tak bude mít zážitků určitě hodně. Tady se lidé ráno zdraví a vyměňují si zprávy o počasí z celé republiky a přejí si k svátku i narozeninám a později se hádají, kdo komu ublížil při hodnocení jeho fotografie - prostě to tu někdy tak žije, jako v manželství, že se vám bude zase stýskat i po samotě. Někdy tu jsme na sebe jak hodní tak i zlí, někteří znechuceně odcházejí a pak se zase vracejí - tak jako je to v životě. Tak neplačte smutkem ale štěstím. :)
Andrea Macháčková
Pane Vrbo, ale já bych pro každého celý život udělala všechno. Jenomže pro mě nikdo nehne prstem. Tahám pytle s obilím, tahám hnůj, tahám bedny s brambory, jablky, dřevo, starám se o zahradu, o zvířata na pekáč, k tomu kdybych celý život nechodila do práce, všichni by mě odsoudili, vychovala jsem 3 děti,..... A pro mě nikdo nic, vůbec nic. A bývalý byl ještě zlý. Současný neškodí, ale ani nepomůže. Sex? Jsem po přechodu a už to nejde ani mě ani jemu. Často brečím a je mi to líto, co je to za život. A takových žen je nás většina, je to jako nevolnictví. Můžu jet sama na Šumavu, ale zážitky je lepší s někým sdílet.
Eva Kopecká
U nás to první jmenované. Proti tomu komplotu je jakákoli razantní kamarádka slabý odvar. Nicméně měla jsem od začátku žít podle svého, trvat na svém a dělat si věci po svém. Taky moje chyba. Bohužel okolností mě přitlačily k tomu, abych se podřídila a nedělala zbytečný drámo...
Jitka Caklová
.....případně kamarád/ka.
Jitka Caklová
Je pravda, že na rozvodu se podílejí dva lidé. On/a a tchýně :-)
Eva Kopecká
Jsme poměrně muzikální národ dá se říct. Máte to v krvi odjakživa. Ostatně, kdo rád přizná, že i on se na něčem, co se nepovedlo, podílel. Jak snadné je říct, já za to nemůžu. To on, to ona.
Jitka Caklová
Nejhorší, co člověka může potkat je to, že co se mu v jeho životě nepovedlo, může svádět na druhé a říkat, "Já nic, já muzikant." :-)
Vladimír Molík
Manželství je podnikatelská zrůdnost ženy. Žena je normální prostitutka, která bere v závěru všechno a muže udělá bezdomovcem, i když ona nikdy nepracovala. Moje prostitutka mě rozvedla v mých 45ti letech proti mé vůli a dodnes (68 let) jsem úplně sám. Jinou šlapku nepotřebuji a ženám již nevěřím. Ať chcípnou v úplné samotě!
Martin Vrba
13:13 Paní Macháčková, vůbec vás nechápu. Tady se vyjadřujeme o rozvodech a dokonce o rozvodech lidí, kteří spolu vydrželi léta až do důchodu pak se vzájemně nějak odcizili, nebo teprve našli odvahu se rozejít. Měli spolu děti a majetek a byt či domek a museli všechno řešit. Vy však píšete, že vás nesnesitelně štve váš přítel, který s vámi nebydlí a jen se občas setkáváte. Tak mu zamávejte na rozloučenou papa a máte vyřešeno. Pak také píšete, že máte stejně "vřelý" poměr ke svému synovi, kterého vídáte, když k vám "zavítá" z internátu, že kolem něho musíte skákat a uvařit mu. Když žije na internátu, tak mu musí být kolem 20. Podle toho vám musí být tak kolem 40 - 50 let. Každá normální máma se na syna těší a on na tu její "svíčkovou" také. Vy nezůstáváte "chladná" ani vůči všem lidem okolo, kterým s nefalšovanou neochotou prý poskytujete servis. Tak za prvé - nevím, co vás nutí se s tím mužem - s tím přítelem se vůbec scházet, když je pro vás jen obtíží. Sex? Kdybyste ho měla ráda, tak byste mu přece ráda vyvařovala, aby mu to chutnalo - třeba i "jen" za ten sex. On vás za to ani nepochválí? Vám nedělá radost, že má radost z toho jídla? Podle toho, že se poměřujte s muži, kteří sem tam doma něco udělají a čekají ovace, tak to u vás vypadá, že jste nějaká zaujatá vůči mužům. Pokud byl váš muž "zloun" - lze to pochopit. Protože nemáte k nikomu žádné povinnosti ze zákona, tak vám to napíšu ve vašem stylu pro lepší pochopení: Na všechno - co děláte nerada a na všechny - kteří vás z vašeho pohledu jen zneužívají a vy k nim nic necítíte, se s okamžitou platností vykakejte ( jste žena - tak jsem to napsal přece jenom jemněji). Když k tomu příteli cítíte, co jste napsala, tak to možná on cítí stejně a být s vámi občas za ten oběd je možná z jeho strany to také to maximum, čeho je ještě schopen - ta "Šumava" v tom už není. Být já na jeho místě - tak si vařím už dávno sám a sex hledám jinde. A vám bych doporučil, když jste tak cest lačná, si ten výlet na Šumavu (ale po celé republice) udělat sama a tam se seznámit (existují na to zaměřené cestovky) s podobně laděným vdovcem, pro kterého vám bude rozkoší něco ukuchtit - ve vašem případě se tedy nejedná o rozvod v pravém slova smyslu, ale o "rozvod s vaším stylem života" a to se obejde bez soudních formalit. Tak hurá na Šumavu - a třeba až k Tatrám. :)
Iva Lišková
Jsem moc ráda, že můžu napsat: se svým manželem jsme spolu 44 roků a máme se pořád rádi .Pěkný vztah nespadne člověku do klína bezpracně, taky je potřeba mít i trošku štěstí při výběru...Rozvod stejně jako smrt může být v určité konkrétní životní situaci i vysvobozením...Řešili jsme s mužem, jestli má jít v 64 letech do důchodu. dohodli jsme se ,že ano, máme kolem sebe tolik známých, kterým nebylo dopřáno být spolu, teď slýcháme: takto jsem si důchod nepředstavoval(a)...
Jana Jurečková
Oba jsme v důchodu a vůbec se nenudíme, jsme rádi spolu a je nám dobře. Pokud odjedu k matce už druhý den se mi stýská. Neumím si představit, že bychom se rozešli. A tak to asi má být.
Andrea Macháčková
Někdo tady píše, že žena může něco dělat bez muže. Protože když každoročně žádáte, jestli by s Vámi nejel alespoň na víkend na Šumavu, že to i zaplatím a on nic, je to vážně smutné. To je můj přítel, se kterým nežiju, jen dochází a hlavně kouká, co by snědl. Já to nemůžu napsat jinak než neslušně. Největší voser je neustálé poskytování servisu všem kolem. Muže už nemám, byl to zlý člověk, stačí syn. Když je doma a není na internátu, pořád musím být v daný čas doma v pozoru a servírovat to zas.aný žrádlo. Když jsem doma sama, něco si vezmu, vařím jen občas. Ale po 40 letech v kuchyni už toho prostě máme po krk. A chlap jednou za rok utáhne šroubek u kliky a čeká ovace po celý další rok.
Zdeněk Pokorný
Rozvod je zcela určitě velmi vážná věc a pokud by to šlo, většina rozvedených by k tomuto kroku nesáhla, kdyby z vážných důvodů nemusela. Rozvedení nejsou nutně rozmazlení pokud jde o to něco vydržet, něco trpělivě snášet. Podle mne se většina lidí, kteří se rozvedou, k tomuto kroku probojují po velkém váhání a nikdy nejsou úplně přesvědčeni, že udělali dobře, že mají jednoduše recept na pravdu. Jsem rozvedený a v mládí jsem udělal nesprávné rozhodnutí. Svoji ženu, se kterou jsem se ve starším věku, jsem ale miloval, nepodváděl jsem ji, staral jsem se o rodinu ze všech svých sil...Nemyslete si, prosím o rozvedených že jsou to špatní lidé. Děkuji.
Dagmar Tatoušková
je dobré naučit se být soběstačným - soběstačnou již mnohem dříve, než začnete uvažovat o životě singl... je dobré si uvědomit co to všechno obnáší od úplných maličkostí až po ty velké věci.. Já se stala nedobrovolně singl již cca před 30 lety - vdova- nebylo to občas lehké - ale také ani moc těžké. Dnes si již nedovedu představit život ve dvou. Myslím, že jde jen o to přijmou vše co nám život přináší a hlavně se tomu moc nebránit. A děti pomáhají až moc, až je mi to občas i nepříjemné...Jde také o to najít si své místo a to jak v manželství tak i v životě singl ...
Eva Kopecká
Pokud se rozvede žena na základě našeptávání též rozvedené kamarádky, je prostě hloupá, neschopná si své věci spořádat sama. Protože to, že je někde něco, s čím je nespokojená,důvod k rozvodu není. To je důvod k rozhovoru. Pokud se rozvede žena, pro kterou je manželství dlouhé roky čím dál se zhoršujícím způsobem života, ta získá rozvodem šanci, jak žít dál a nezbláznit se. Někdy skutečně jiné řešení není. Jinak s tou nemocí a pomocí...pokud je manželství plně funkční a vztah kvalitní, je ten druhý nemocnému pomocí a přínosem a svazek se díky prožitému ještě upevní. Pokud ale jeden dře a druhý se jen veze, je nemoc tou poslední příslovečnou kapkou. Ta totiž to nefunkční manželství k rozvodu spolehlivě přivede.
Petr Adámek
Jednou přijde čas, kdy člověka začnou víc a víc zužovat nemoci a pak je situace, kdy v bytě není nikdo, kdo by vám uvařil čaj s citronem, opravdu tíživá. A budete v nemocnici a nikdo za vámi nepřijde na návštěvu. A budete umírat a nikdo vás nebude držet za ruku. Samozřejmě partner tohle všechno může zažít dřív a vy budete ta, kdo bude muset vařit ten čaj a chodit na tu návštěvu. Ale i to je život a není to nuda.
Jindřich Berka
Dobrý den, opravdu nejlepší je podlehnout návrhům kamarádek. Je to váš problém a jeho problém. Musíte se také vcítit trošku do toho druhého. Jsou ty radilky opravdu šťastné? Nevím, výzkum jsem nedělal. Vím ale, ale že ty ženy singl neustále někoho hledají. Hlavně ideál. Není na skladu. Stejně nikoho lepšího než toho, co opustily většinou nenajdou. Proč? Chlapi, kteří za něco stojí jsou zadaní. Ostatní si je rozebraly! Nuda? Po 40 letech zevšední i řízek se salátem. Co vy jste pro to, abyste se nenudily udělaly? Máte proto pro partnera nějaké návrhy? Když se nudíte můžete si koupit také medvídka mývala. To bylo ze srandy. Souhlasím s erudovaným psychologem Jeronýmem Klimešem. Většina rozvodů je zbytečných a doma také nevyhodíte to co vám funguje. Je třeba si spolu sednout. Vyříkat si to. Připravit si nějaké návrhy, aby to mohlo dálo fungovat, přidat aktivity, které postrádáte. Více spolu komunikujte. Hlavně musíte oba chtít vztah zachránit. Je mi známo, že ženy mají ruku značně lehčí a nedělá jim problém ten pomyslný knoflík zmáčknout. Doufám, že mě opět nezačne nějaká žena za můj názor napadat. Je jen můj a samozřejmě nemusí s ním souhlasit. Jindra
Jiří Skok
Asi je na tom něco pravdy, že ti rozvedení chtějí aby jich bylo víc a nebyli v tom sami.Měl jsem kamaráda, který se rozvedl asi v pětapadesáti z důvodu údajné nevěry manželky a potom kdykoliv mne potkal tak vykřikoval:udělej to taky, nikdo mi nenadává, dělám si co chci, jsem šťastný!Ale nebyl.
Sylva Šporková
Myslím, že každý, kdo se cítí tak, jako paní v článku, by se měl zamyslet hlavně nad sebou a svým životem. Proč sedí každý den u televiz, když ji to nebaví? Proč si nezajde s kamarádkou do divadla? Proč nejde na procházku do parku?... Vždyť to, že se manželovi nechce, neznamená, že nemůže ona sama. A hlavně - když to nebyla schopná či ochotná dělat SAMA doteď - proč by to najednou začala dělat SAMA po rozvodu? Myslím, že by ji čekalo velice smutné a osamělé stáří.
Eva Hájková
Tak toto je asi velmi individuální...scházíme se se spolužačkami z vysoké, většina z nás jsme rozvedené ženy. Vážně nevím, jsou-li kamarádky, které jsou samy, spokojené, nebo to spíše jenom předstírají, třeba i samy před sebou... Já nelituji svého rozvodu v 45 letech- v tom věku totiž není ještě složité najít si nového partnera, a mně se to povedlo. Ale vím, slyším od přítelkyň, jak je to skoro nemožné po šedesátce. Přeci jen, svou roli hraje i vzhled, jakási přitažlivost by tady měla být, zvlášť, když muž (nebo žena) dávají najevo zájem i o intimní život. No, a to kolikrát v šedesáti, v sedmdesáti-už vážně nejde. Jasně, že všichni stárneme a nekrásníme, ale...kolikrát i ta představa je hrozná. Ono je sakra jiné s někým postupně stárnout, pamatovat si společné mládí..." takoví jsme byli" - nebo najednou skočit do vztahu s cizím starým mužem ( nebo ženou ).Společná minulost žádná, vzpomínky- žádné, ale stáří, se vším všudy, to tady je. U ní i u něho. Fakt těžké. Možná, že by si člověk měl připomenout, jak to zvládal v mládí, když zrovna nikoho neměl. Cítil se volný ? V pohodě? Bylo mu to jedno ?Nebo mu samota vůbec nedělala dobře ? Myslím, že tak, jak jsme to měli ve dvaceti, budeme mít i v šedesáti. A podle toho by se asi měl člověk zařídit. Pokud vím, že "neumím" samotu, neutíkat ze vztahu, kterému nic moc není, jenom je unavený. Protože mi nebude líp. Bude mi hůř.
Martin Vrba
14:32 Znám jeden případ, kdy jedna kamarádka stále kecala do manželství jednomu páru. Ten chlap byl velice zaneprázdněný - dodělával si školu - věčně byl na baráku, který stavěl pro rodinu - učil se po nocích, aby neubíral čas pro děti, a ta kamarádka jeho ženy jí dávala do hlavy různé "brouky". A že ona se také prý rozvedla a že i jí bude lépe, že když si manžel udělá školu, že si tam najde nějakou hezčí a vzdělanější a ona zbytečně ztrácí čas a krásu. Manžel už měl podezření, že jeho žena má nějakou našeptávačku a protože byl radioamatér a kutil, tak si několik rozhovorů manželky a kamarádky nahrál - měl lepší zařízení než tehdejší StB :). Když to poslouchal, tak chystal nejdříve vraždu, ale pak to vyřešil jinak. Tu její kamarádku pořádně u nich doma dopoledne (vzal si na to volno) pořádně pomiloval (měl jsem tam výstižnější slovo) a vše si nahrál včetně toho jejího hekání a lichotivých slov na svou adresu a jakmile jeho žena poprvé něco řekla, že jí kamarádka radila, aby se rozvedla, protože se jí muž nedostatečné věnuje, tak tu nahrávku jí pustil. Pak se ti dva milovali a pokud nezemřeli, tak prý žijí dodnes.
Margita Melegova
Kazdy zijeme svuj zivot, mame vetsinu ziti za sebou, radu dobrych nebo spatnych zkusenosti a podle toho se rozhodujeme, jestli dobre nebo spatne to ukaze prave ten cas ktery nam zbyva.
Vladimír Mrázek
Největším nebezpečím pro ženatého muže bývá dobrá kamarádka jeho ženy a její rady. Ženy mají větší tendenci se rozvádět v každém věku. Plně souhlasím s předchozím příspěvkem paní Šmídové. Naopak nesouhlasím s panem Pokorným, že rozvedené ženy se mají lépe, jen totálně neschopní muži se neumějí o sebe postarat a nemají žádné záliby, zato třeba mnohé vdovy jsou bez pomoci dětí bezmocné.
Hana Rarasch
Nezlobte se na mě, ale po 48 letech manželství , složité výchově dvou synů, z toho jednoho těžce postiženého (dnes jsou oba naprosto samostatné rodinné jednotky) snad můžu dát v plen svůj názor. Manželé prostě vůbec neumí přijmout fakt, že manželství má své fáze. Zamilovanost= vzdušné zámky, sňatek= realita života s radostmi, starostmi i neštěstím. Ano, stáváme se třeba nevrlejšími, pohodlnějšími...Ale v každém věku přece je nějaký motor, který by nás měl pohánět. Co dokážeme tím, že se JEN TAK rozvedeme ? Zůstaneme jako kůly v plotě. Děti, i pokud žijí nablízku , jsou skvělé na návštěvy s vnuky, ale všichni, a to od MŠ mají už své povinnosti. Máme se moc rádi, denně o sobě víme, ale ČAS je nepřítel a má-li si člověk vůbec vážit sám sebe, pak by si měl připomenout manželský slib :" V dobrém i ve zlém, ve zdraví i nemoci !" Jinak je mi z vás, vy "šťastně" rozvedení ZLE !!! Jste neschopní přimět dlouholetého partnera k nějaké smysluplné činnosti, byť by to bylo i domino ! Nevážíte si zdraví nebo toho, co z něj zbylo !
Dušan Brabec
Nikdy jsemnad touto problematikou neuvažoval, ba ani mne to během manželství nenapadlo. A přitom trvalo až do mého 69. roku. Až nyní, rok a půl od ovdovění, vidím, jaké jsem měl štěstí (ale i manželka), že jsme spolu byli opravdu šťastni a nic postupem času nevyčpělo. A vlastně tento článek i diskusi pokládám za velké rouhání, jak žen, tak i mužů. Buďte rádi, že jste spolu, že jste dva. A vychitnávejte si to, dokud tomu tak je. A také jsem až nyní zjistil, že opravdu ženy jsou životaschopnější než muži, asi to tak má být a příroda to zařídila. Když se totiž nyní snažím svůj vdovecký život zpestřit různými aktivitami, vždycky je na nich naprostá převaha žen. Tak kde jsme my mužští (pokud už nejme v rakvi)??? A i ty, co žijí sami, jsou se svým samotářským životem de facto spokojené. Pozoruhodné a pro mne málo pochopitelné...
Světlana Šmídová
Rozvést se jen proto, že v manželství nejsou ohňostroje vášně? Tak to opravdu nepochopím. Jistě, pokud se kterýkoliv z rodičů cítil dlouhodobě špatně a jen držel kvůli dětem, pochopím, že se po jejich osamostatnění požene na soud a rozvede se. Ale rozvést se proto, že se nudím? Že muž jen kouká na televizi? To asi nikdy nepochopím. Tak si do toho divadla zajdu sama nebo s kamarádkou. Stejně po rozvodu bude chodit sama - čeká snad, že pro ni přijede princ na bílém koni? A že musím uvařit i pro něj? No a? On také vše, co dělá doma, dělá i pro mne. Myslím, že to nejspíš budou ženské, které nemají žádné koníčky a očekávají, že po odchodu dětí je bude bavit manžel. A on ne - tak co s ním? Odkopnout - a pak zjistit, že se nudím a nebo věším na krk dětem. A nikde nikdo, kdo by mi zaplnil prázdnotu, kterou jsem si sama vytvořila
Eva Kopecká
To, že je spokojená rozvedená kamarádka, ještě neznamená, že bude spokojená ta, co o rozvodu uvažuje. Protože každá je jiná, každá měla v manželství jiné problémy, jiné podmínky. Každá má jiný plat a jiný majetek, o který se s manželem podělí. A každá to osamostatnění vezme jinak. Takže nelze paušalizovat. Jedna věc je stereotyp po třiceti letech soužití a druhá věc nestandardní soužití, které se skládá z hádek, naschválů, nevěr, vyhazovů, přítomnosti následků alkoholu, drog, hazardu, dlouhodobé nezaměstnanosti atd. Takže je potřeba zvážit na pomyslné misce vah, zda jde o dočasnou krizi nebo následky špatné volby partnera. Bohužel kolikrát jde o soužití nějakým způsobem nekompatibilní, kdy si jeden nebo oba řeknou, no uvidíme, nedohodneme se v řadě věcí, ale třeba si to nějak časem sedne, když od počátku jsou velké rozdíly v zásadních věcech, z toho asi nějaké bezvadné manželství nekouká. Na druhou stranu musím říct, že znám jak roky plně funkční manželství, které v poslední dekádě takzvaně bouchlo, tak i manželství s hádkami a přítomností nesouladu a nevěr, v němž oba hlavní protagonisté normálně fungují a žijí vedle sebe až do stáří. Asi jim to vyhovuje, protože jsou pohodlní na změnu, nechtějí stěhování, boji se samostatného života, nevím.
Martin Vrba
Jako bych se domluvil s redakcí, dnes brzy po půlnoci jsem na videa dal krásnou písničku s názvem "Love Me When I'm Old" (Miluj mě, až budu starý). Už víte, že miluji písničky, které doprovází tanec krásných žen - krásných lidí. Někdy se stává, že lidé neunesou na sebe pohled do zrcadla, jak zestárli a ještě těžší je pro ně se koukat na svého chátrajícího partnera. Nejraději by před skutečností někam utekli a hledají chyby všude kolem sebe. Je pravdou, že na stará kolena ženy vidí právem v manželství tu praktickou část - vaření, praní a když chybí ta láska k manželovi a navíc se i manžel k manželce chová chladně a někdy naopak zapáleně do ruda neurvale, tak si praktická žena řekne, že jí bude lépe rozvedené. Už dávno vyprchala i chuť si sednout a spíše se jeden druhému vyplakat nad nespokojeností s životem, ale síla řvát na sebe pro každou blbost je ještě neopustila - berou to za důkaz, že tu ještě jsou, že ještě něco znamenají a že to tomu druhému "osladí" - a rozvod je esem v tom konfliktu, že se tomu druhému pomstí - že konečně zvítězí. Každý z partnerů by si měl položit základní otázku: Nechci se náhodou rozvádět z důvodu, že při bilanci svého života v klidu jsem zjistil - (zjistila), že jsem si jen já sama zpackala život a že partner v tom hrál zanedbatelnou roli a já to na něj chci nyní celé shodit? Nikdy se neptejte na tyto věci svých "kamarádů" a "kamarádek", kteří (které) jsou už rozvedeni. Škoda času - málokdy si vyslechnete: NEDĚLEJ TO - NEROZVÁDĚJ SE. Všichni rozvedení si přejí, aby jich bylo víc, aby vina padla na ty druhé - muže nebo ženy - nebo dokonce na institut manželství. Podívejte se na to video a pozorujte opravdu výrazy těch ty lidi. Kdy je citlivý - tak tam objeví všechno. Smím prosit? A jen úryvky z překladu té písničky: Ve tvém náručí jsem našel domov, projdeme spolu neznámem Přísahej, že mě nikdy nenecháš odejít, řekni, že mě budeš milovat, i když budu starý Řekni, že mě budeš milovat, i když budu starý, Řekni, že chceš jít se mnou Řekni, že chceš zrovna teď se mnou utéct Řekni, že chceš být po mém boku Řekni, že chceš jít se mnou Řekni, že chceš zrovna teď se mnou utéct Řekni, že chceš jít se mnou dnes večer domů

JSTE TU POPRVÉ?

Přečtěte si, co všechno portál i60 nabízí.

Chcete na portál i60 přispívat vlastními články, povídat si na chatu, najít nové přátele či partnera v Seznamce?