Tvé bílé tělo

Tvé oči šípy do neznáma,

kde svítí miliardy hvězd,

tvé černé oči, dlouhé vlasy,

tvé jméno, které vepsal jsem

do prachu cest.

Bělostné tělo do tmy září,

i náruč noci ztišila svůj hlas.

Tvůj plachý úsměv voní touhou,

na chvíli spolu zastavíme čas.

Jen vrátit čas

Jak zloděj čas se do snů tiše vkrádá,

černými křídly bije do stromů.

Zas vrať tu noc, tu noc, co měla ráda,

i světla kaváren, bludičky neonů.

Jen vrať ten čas, i úsměv v její tváři,

a Prokop do snu zas nám bude hrát.

Zas vrať tu noc, ty listy v kalendáři,

zas budem spolu nade městem stát.

Jen vrať ten čas, poslední sklenku vína,

polibky milenců a náruč Lochotína.

Jen vrať tu noc, co ztrácí se a vrací,

jak tažní ptáci, jak tažní ptáci.