Ráno vstoupilo do dne vlídně

nesvírá duše provinilců minulých let

rozpíná křídla a objímá svět

nachově nad střechou noci zahání chmury

květy vzplály jasnými barvami 

a vše to dění okouzlí čím dál víc

probuzený den zhasíná měsíc

co vládl na nočním nebi klidné noci

sloupy slunečních paprsků podpírají to nebe

až záře jejich oslepuje zrak

proč v takové chvíli  v mysli mít černý mrak

co se tam usadil a uvolnění svírá

Odpověď zmítá se kdesi v prostoru

jenž neznámou silou je nabitý

v něm zmítá se celý svět já i ty

to změnit nelze jen touhou měnit

(šuplík 14.10.1971)