Mít tak křídla…
Ilustrační foto: Pixabay

Zelené lesy voní harmonií,
nad nimi bleděmodré ticho pluje,
polední žár oči klíží,
krajina kolem tiše odpočívá,
na víčka usedá sen.

Mít křídla,
k výšinám blankytného nebe moci vzlétnout
a obdivovat talent přírody,
jež sladila oblek světa.
Mít křídla,
odlétnout tam kam nás srdce táhne,
za hvězdou kouzelnou co splní nám sen,
sen o štěstí a volnosti.

Teplý vánek hladí tváře,
obloha na nebi šedne,
stříbrné kapky skalám čelo chladí,
ptáci si ve stromech šepotají,
les šumí, nespěchá nikam, nic netají, jen šumí.

Chtěla bych umět čarovat.

 

 

 

Zpět do rubriky Zpět na homepage
Váš příspěvek do diskuze:
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
11 komentářů
Dana Kolářová
Děkuji všem za milé ohlasy. Jsem ráda, že se báseň líbí.
Soňa Prachfeldová
Ach ano, mít tak křídla a vzlétnout, shlédnout krásu života tam dole. A zase pokorně slétnout dolů a žít jak můžeme nejlépe. Krásné Danuško.
Marie Novotná
Jen tiše naslouchat a snít......
Jitka Hašková
Přičarovala jsi krásnou básničku.
Dalibor Polanský
Oslovilo mě.
Jana Šenbergerová
Dano, myslím, že to umíš.
Helena Přibilová
Moc hezká báseň o věčné lidské touze.
Marie Seitlová
Danuš krásné.
Dana Kolářová
Paní Velková, Eleno, děkuji.
Alena Velková
Krásné.