Výtahem touhy
do korun stromů stoupat
naproti kapkám chladivým
 do kůry stromů zapisovat smutek
 soukromé své prázdnoty
    mlhou rozpuštěnou tváří
hledět na velryby
tančící v kapkách soli
     pak větrem se nechat rozehnat 
 napospas létavicím
a dál snít o tom
 že zkamenělé slzy
 zase skanou