Moje energie: Odliv i příliv

Moje energie ve znamení šetření je známá. Jsem pověstná tím, že kde se svítí zbytečně, chodím a zhasínám. Myslím tím prostory na chodbě, nebo osvětlení dvorka a zahrady. Možná tím lezu členům rodiny na nervy, ale to mně nevadí. Jen ať si vezmou ze mě dobrý příklad.

Děti když jsou pořád na tabletu, nebo mobilu, tak mají ustavičně vybito a neustále nabíjejí. My dospělí nakonec též. Syn má ve dnech teplých zapnutou ledničku pod pergolou a v ní si chladí pivo. Nebo když zaléváme, čerpáme vodu na zahradu, to vše máme usnadněné tím, že zapneme čerpadlo. Nebo bychom měli chodit potmě, či tahat ze studny konev na háku? Nebo si volat jen z okna? Nebo dokonce pít teplé pivo? Ó nikoliv, tam se ušetřit nedá. Když si to tak promítnu, do všech menších, či větších činností se promítá elektřina. Vlastně do celého našeho života, doma, ve společnosti, v celém světě.

Jak se umí vybíjet různé věci, to víme. Jak je dát opět do činnosti, též je nám známo. Dáme na nabíječku, zapneme a za chvíli je nabito. Když se vybije člověk a je hodně unavený, tak se říká, že už nemá žádnou šťávu. Jak na to, aby se dokázal i člověk unavený vzchopit a takříkajíc opět se nabít. Nabít pozitivní energií. Není to vždy jednoduché. U mě je to tak:

Mám hodně nabíjecích triků jak na únavu, vyčerpání, skleslou náladu. Pokud je v pořádku a spokojena moje rodina, jsem spokojená i já. Pokud jsem hodně unavená, vyčerpaná, mám skleslou náladu, lehnu si, vezmu knížku, zapálím světýlka, pustím pěknou hudbu a chci být sama. Když je mi tak nějak normálně a přiměřeně a v souladu mám duši i tělo, pak jsem naladěna vyrazit do přírody, ať už ve společnosti mých psů, či na kole. Bože, jak je mi dobře venku, v čerstvém povětří, se sluncem nad hlavou a větrem v zádech. Slunce, voda, květiny, zvířátka, stromy, louky, lesy. To je nepřekonatelný div přírody a nádhera. A je to tu pro všechny lidi dobré vůle. To mám pak pocit, že přibývání let není žádný problém. Pro duševní pohodu si dám ráno trochu meditace při hudbě, s mírným jogovým pohybem. Vpustím do své mysli vše krásné, co mě určitě čeká v probouzejícím se dni, poděkuji za vše, co mě potkalo a určitě ještě potká. Sice už mi záda nedovolí to, co předtím, přesto je to dobré nastartování nového dne.

Teď mi z toho všeho tak trochu vyplývá, že jsem vlastně dost introvertní osoba. Ale lidi mám také ráda a ráda se s nimi setkávám, to zas ano. Mám kamarádku, s kterou si rozumíme, nelezeme si na nervy, jsme, tak říkajíc, holky z vesnice a máme mnoho společného. I to je důležité pro nabíjení energie. Mít přátele, na které se můžeme spolehnout, můžeme jim důvěřovat a sdílet s nimi i to dobré i to, co nás trápí.

Ještě se musím zmínit o mém veřejném působení, které mě někdy značně vyčerpalo, ale zároveň i nakoplo, aby se daly vyřešit různé záležitosti, které existují při provozu obce. Nyní, co jsem v důchodu, už nastalo u mě klidnější období. Máme u nás malý klub, který je nejen pro mě zábavou i vzpruhou. Když vidím, že lidé mají k sobě důvěru a dokáží si navzájem pofoukat bolístky. I o tom to je, navzájem si dodat ve formě dobrých slov energii, která přece jen už se rychleji vyčerpává. No co naděláme, naše baterie jsou již opotřebované a nové nejsou k mání.

Přeji všem dobré nabíjení životní baterky jen pozitivní energií. Přeji vám, milí přátelé, krásný adventní čas, pohodu, dobrou vůli a hlavně zdraví!